Global Veterinary Development

Doporučení pro vakcinaci psů a koček
Zpracováno Odbornou skupinou pro vakcinační doporučení (OSVD) při Světové asociaci

veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA)

Členové OSVD M. J. Day (předseda)

Fakulta veterinárního lékařství, Univerzita Bristolu, Velká Británie

M. C. Horzinek

(dříve) Ústav mikrobiologie, Sekce virologie, Univerzita Utrecht, Nizozemsko

R. D. Schultz

Ústav patobiologie, Univerzita Wisconsin-Madison, USA

Obsah Strana Souhrnná data o práci odborné skupiny ............................................................................. 3 Úvod ................................................................................................................................... 5 Cíle vydání směrnice .......................................................................................................... 7 Hlavní poslání vakcinace malých zvířat ............................................................................. 8 Vakcinační doporučení v chovech psů ............................................................................... 10 Vakcinační doporučení v chovech koček ........................................................................... 25 Vakcinace v podmínkách útulků pro zvířata ...................................................................... 34 Úvahy obecného charakteru ............................................................................................... 34 Příloha 1: Základní fakta o jednotlivých infekčních onemocněních................................... 39 Příloha 2: Časté otázky týkající se imunoprofylaxe ........................................................... 51 Příloha 3: Obrazová příloha nejdůleţitějších infekcí psů a koček ..................................... 64

Souhrnná data o práci odborné skupiny

Odborná skupina pro vakcinační doporučení při WSAVA (dále jen OSVD) byla ustanovena za tím účelem, aby vytvořila globálně aplikovatelné zásady pro imunoprofylaxi psů a koček. První verze těchto vakcinačních doporučení byla publikována v roce 2007. Průzkum provedený mezi členy WSAVA poukázal na celosvětový význam těchto doporučení. V některých zemích, kde dosud ţádná pravidla neexistovala, byla tato doporučení přijata jako závazná, v jiných se stala základem pro vývoj národních vakcinačních pravidel. Předkládaný dokument představuje aktualizovanou a rozšířenou verzi těchto mezinárodních pravidel pro vakcinaci zvířat zájmových chovů. OSVD si je vědoma, ţe chov zvířat zájmových chovů je vrůzných geografických oblastech rozdílný a závisí zejména na ekonomické situaci. Vakcinační doporučení aplikovatelná v rozvinutých zemích nemusí být přiměřená v zemích rozvojových. Přes všechny rozdíly vrůzných částech světa OSVD nepochybuje o prospěšnosti vakcinace a důrazně doporučuje očkování všech psů a koček všude tam, kde je to moţné. Tímto způsobem dochází nejen k individuální ochraně vakcinovaných zvířat, ale je zajištěna optimální „skupinová imunita“ minimalizující pravděpodobnost propuknutí nákazy v populaci zvířat.

S ohledem na výše uvedené definovala OSVD základní onemocnění, proti kterým je nezbytné očkovat všechny psy a kočky bez ohledu na okolnosti. Nezbytně je třeba chránit proti závaţným infekcím ohroţujícím ţivot zvířat scelosvětovou distribucí. Mezi tyto neopominutelné vakcinace základních onemocnění (core vaccines) u psů patří ochrana proti psinkovému viru (CDV), psímu adenoviru (CAV) a psímu parvoviru typ 2 (CPV-2). U koček patří do této skupiny ochrana proti viru panleukopenie koček (FPV), kaliciviru (FCV) a kočičímu herpesviru 1 (FHV-1). V oblastech s endemickým výskytem vztekliny je třeba očkování proti tomuto onemocnění zahrnout do základního vakcinačního schématu u obou ţivočišných druhů, a to i v těch případech, kde to není ošetřeno zákonem.

OSVD je si vědoma skutečnosti, ţe protilátky získané od matky (MDA) signifikantně ovlivňují účinnost většiny očkovacích látek aplikovaných štěňatům a koťatům v období krátce po porodu. Poněvadţ hladina mateřských protilátek mezi jednotlivými vrhy signifikantně kolísá, OSVD doporučuje štěňata i koťata vakcinovat třikrát s tím, ţe poslední vakcinační dávka je podána po dovršení věku 14 – 16 týdnů nebo později. V případech, kdy z kulturních nebo finančních důvodů je moţná pouze jedna vakcinace, mělo by být očkování proti základní skupině onemocnění provedeno po dovršení 16 týdnů nebo později.

OSVD doporučuje vývoj a vyuţití jednoduchých vpraxi pouţitelných testů prokazujících sérokonverzi (specifické protilátky) po provedené vakcinaci.

Očkovací látky by neměly být podávány zbytečně. Vakcíny proti základním onemocněním by neměly být aplikovány v intervalu kratším neţ 3 roky poté, co byla u zvířete 12 měsíců po dokončení vakcinační procedury štěňat, resp. koťat provedena upevňující (boosterová) vakcinace. Po takto provedeném vakcinačním protokolu trvá délka ochranné imunity (DOI) několik let a můţe přetrvávat po celý ţivot.

OSVD definovala další onemocnění, proti kterým lze vakcinovat (non-core vaccines). Očkování proti těmto infekcím má své opodstatnění vpřípadě, ţe vurčité geografické oblasti v důsledku konkrétních podmínek vnějšího prostředí a ţivotního stylu je zvýšené riziko onemocnění specifickou infekcí. OSVD rovněţ klasifikovala onemocnění, proti kterým vakcinaci nedoporučuje (not recommended). Jedná se o infekce, u kterých nelze vědeckými metodami prokázat účinnost, resp. oprávněnost imunoprofylaxe. OSVD

nebrala v úvahu četné další minoritně uţívané produkty s omezenou geografickou dostupností, resp. aplikací.

OSVD důrazně podporuje koncept „kaţdoroční kontroly zdravotního stavu“. Tímto směrem by se měla přesunout aktivita veterinárních lékařů a klientů očekávajících kaţdoroční revakcinaci. Kaţdoroční zdravotní prohlídka můţe ještě zahrnovat aplikaci očkovacích látek proti vybraným onemocněním (non-core vaccines), která by se měla provádět kaţdoročně, protoţe délka ochranné imunity těchto očkovacích látek je obvykle jeden rok nebo i méně.

OSVD se zabývala vakcinací v podmínkách útulků pro psy a kočky. Je si vědoma specifik těchto zařízení včetně finančních limitů, ve kterých jsou provozovány. Minimální vakcinační doporučení OSVD jsou v případě útulků jednoduchá. Vakcinováni by měli být všichni psi a kočky před vstupem to útulku nebo v okamţiku jejich přijetí, a to pouze proti základním onemocněním (core vaccines). V případech, kdy to finanční situace dovolí, by měly být základní nemoci revakcinovány v souladu se standardními postupy uvedenými v doporučeních.

Na základě registrovaných hlášení si je OSVD vědoma neţádoucích reakcí spojených svakcinací, nicméně bere vúvahu i skutečnosti, ţe pouţívané očkovací látky prošly variabilním vývojovým procesem v různých zemích. Kdykoli k takové události dojde, měli by veterinární lékaři výrobci a/nebo kontrolnímu orgánu (v našem případě ÚSKVBL Brno) aktivně oznamovat všechny moţné neţádoucí reakce. Pomůţe to rozšířit databázi těchto postvakcinačních reakcí a tím bude urychlen vývoj bezpečnějších očkovacích látek.

Základní koncept navrhovaný OSVD lze shrnout do následujícího prohlášení:

Měli bychom usilovat o vakcinaci každého zvířete proti základním onemocněním (core vaccines), přičemž každý jedinec by měl být proti těmto onemocněním očkován méně často, tj. v delších časových intervalech. Z dalších vakcinačních možností (non-core vaccines) bychom měli volit pouze ty infekce, proti kterým je ochrana konkrétního zvířete opravdu nezbytná.

Úvod

OSVD při WSAVA byla ustanovena v roce 2006 s cílem vypracovat vakcinační doporučení pro psy a kočky globálního charakteru respektující mezinárodní rozdíly a podmínky společensko-ekonomické, které ovlivňují kvalitu chovu zvířat chovaných ze záliby. Poprvé byla tato doporučení zveřejněna na Světovém kongresu WSAVA v roce 2007 a současně publikována v Journal of Small Animal Practice (Day a kol., 2007). V anglické a španělské verzi jsou k dispozici na webových stránkách WSAVA.

S ohledem na skutečnost, ţe tato problematika se v oblasti medicíny zvířat zájmových chovů rychle posunuje vpřed, byla činnost OSVD v roce 2009 obnovena s těmito cíly: (1) provést inovaci doporučení z roku 2007 pro veterinární lékaře, (2) připravit nový soubor doporučení zaměřených na majitele a chovatele psů a koček. OSVD se v letech 2009 2010 setkala při různých příleţitostech celkem třikrát a mezi schůzkami aktivně vyuţívala elektronickou komunikaci. Současný dokument představuje závěry vztahující se k prvnímu cíli, tj. doporučení pro veterinární lékaře. OSVD značně pokročila i v otázkách chovatelských doporučení, která by měla být zveřejněna v roce 2010.

V první části druhé fáze práce OSVD bylo zhodnotit vliv doporučení z roku 2007 na mezinárodní veterinární komunitu. Za tímto účelem vypracovala jednoduchý dotazník, kterým bylo obesláno prostřednictvím svých zástupců všech 70 členských zemí WSAVA. Byly poloţeny následující otázky:

  1. Byla doporučení z roku 2007 běţně dostupná veterinárním lékařům ve vaší zemi?

  2. Byla doporučení z roku 2007 prodiskutována na úrovni národních asociací specialistů na malá zvířata?

  3. Má vaše národní asociace vlastní vakcinační doporučení týkající se psů a koček?

  4. Pokud tomu tak není, přijala vaše národní asociace doporučení WSAVA?

  5. Existuje nějaký významnější rozpor mezi doporučeními WSAVA a národními pravidly pro poskytování veterinární péče v praxi malých zvířat?

    Kaţdá země mající vlastní vakcinační doporučení byla rovněţ poţádána, aby je zaslala

OSVD.

Odpověděli zástupci 27 zemí, a to jak z rozvinutých, tak i z rozvojových zemí. Doporučení zroku 2007 byla veterinární komunitou obecně dosaţitelná u 18 z 27 respondentů. V případech nedostupnosti se nejčastěji jednalo o absenci přeloţené verze. Významný byl rovněţ nedostatek PC a limitovaný přístup k internetu v některých rozvojových zemích. Doporučení z roku 2007 byla ve 12 případech z 27 diskutována na úrovni národních asociací specializovaných na malá zvířata. Třináct z 27 zemí reagujících na průzkum jiţ měla vlastní národní pravidla nebo jako v případě některých menších evropských zemí přijali pravidla uplatňována u většího souseda. OSVD měla výsadní právo posoudit národní dokumenty šesti zemí. Jednalo se o dokumenty od vynikajících krátkých souhrnů aţ po velmi detailní a obsaţné publikace poskytující solidní prostor pro diskuzi otázek imunologie a vakcinace.

OSVD s potěšením oznamuje, ţe ve 12 ze 14 zemí, ve kterých nebyla zpracována vlastní vakcinační doporučení, se národní asociace rozhodly buď bezvýhradně přijmout doporučení WSAVA, příp. byla tato doporučení vyuţita ke zpracování vlastních doporučení na národní úrovni. Je zřejmé, ţe v některých zemích byla v důsledku směrnice WSAVA urychlena diskuze na národní úrovni reagující v některých případech na tlak ze strany široké

veřejnosti. Většina respondentů poukazovala na drobné kontroverze mezi doporučeními WSAVA a národními zvyklostmi, ale bylo jich méně neţ se očekávalo. Mnohé země například pokračují v kaţdoroční vakcinaci proti vzteklině, v některých není dostupná celá škála produktů uvedených vdoporučeních (např. monovalentní vakcíny nebo výrobky s prodlouţenou délkou ochranné imunity). V dalších zemích mají specifické národní přípravky lokální provenience, které nejsou k dispozici globálně.

Reakce na dotazník podtrhla význam globálních vakcinačních doporučení a jejich revizi. Účelem předkládaného dokumentu je aktualizace a rozšíření informací uvedených ve verzi z roku 2007. Ačkoliv většina textu a doporučení zůstává stejná, specifické změny se týkají:

  1. Jasného vymezení účelu dokumentu.

  2. Diskuze týkající se pasivní imunizace, zejména v souvislosti s infekcí virem psinky.

  3. Předběţného vyhodnocení vakcín proti viru psí influenzy, leishmaniózy a malignímu melanomu.

  4. Diskuze rozdílného přístupu k vakcinacím proti virózám horních cest dýchacích koček (FHV-1 a FCV) a kočičí leukemii (FeLV).

  5. Doporučení místa vakcinace koček.

  6. Aktualizace informací týkajících se zkříţené imunity proti psímu parvoviru 2c(CPV- 2c).

  7. Nového schématu vakcinace proti vzteklině.

  8. Rozšíření seznamu často kladených otázek na 60. Vyhodnocení doporučení z roku 2007 naznačuje, ţe tato část dokumentu byla pro praktické veterinární lékaře zvláště uţitečná.

  9. Souhrnu obrazových informačních materiálů týkajících se hlavních infekcí psů a koček ovlivnitelných vakcinací. OSVD věří, ţe tyto materiály budou pro praktické veterinární lékaře důleţité během „vakcinačního pohovoru“ s majiteli zvířat. Tyto obrázky jsou volně kdispozici na webových stránkách WSAVA a představují názornou dokumentaci závaţnosti infekčních onemocnění ovlivnitelných vakcinací. Obrazový materiál můţe být vyuţit v konzultačních místnostech veterinárních praxí, protoţe majitelům zvířat dokumentuje rizika onemocnění ve srovnání s výhodami preventivní imunoprofylaxe.

    OSVD opětovně děkuje odborné skupině vakcín pro psy (Paul a kol., 2006) v rámci

Americké asociaci veterinárních nemocnic (AAHA) a poradní skupině odborníků (Richards a kol., 2006) při Americké asociaci veterinárních praktiků zaměřených na nemoci koček (AAFP) za spolupráci na řešení otázek týkajících se vakcinace zvířat zájmových chovů. Poté co v roce 2007 WSAVA zveřejnila svá doporučení, formuloval rovněţ Evropský poradní výbor pro nemoci koček (ABCD) svá doporučení týkající se vakcinace koček v evropských podmínkách. Práce této skupiny odborníků byla souhrnně publikována ve speciálním vydání Journal of Feline Medicine and Surgery (Horzinek a Thiry, 2009).

Cíle vydání vakcinačních doporučení

Z diskusí s praktickými veterinárními lékaři nad doporučeními z roku 2007 vyplývá, ţe jsou široce rozšířeny pochybnosti o významu tohoto materiálu. Mnozí praktiční veterinární lékaři byli zpočátku znepokojeni tím, ţe publikovaná doporučení jsou občas v rozporu s doporučeními výrobců uvedených v souhrnu údajů o přípravku. Pokud by tedy přijali a uplatňovali zásady uvedené ve doporučeních WSAVA, mohli by se dostat do soudních pří. Hlavní rozdíly mezi údaji ze souhrnu údajů o přípravku a doporučeními WSAVA jsou diskutovány v publikaci Thiryho a Horzinka (2007).

Souhrn údajů o přípravku je právní listina, která je součástí registrační dokumentace očkovací látky. Jsou v ní uvedeny detailní údaje o kvalitě, bezpečnosti a účinnosti výrobku a v případě vakcín popisuje právoplatnou délku ochranné imunity. Oficiálně uváděná délka ochranné imunity vycházející z experimentálních prací představuje délku minimální a nemusí reflektovat skutečnou délku ochranné imunity očkovací látky. Většina vakcín dosud pouţívaných pro zvířata zájmových chovů uvádí ochrannou imunitu v délce jednoho roku a doporučuje kaţdoroční revakcinaci. Na základě současné diskuse týkající se bezpečnosti vakcín je ze strany výrobců pozorován jasný trend k „prodluţování“ doby ochranné imunity (obecně na 3 roky). Většina očkovacích látek proti základnímu spektru onemocnění (viz níţe) má s velkou pravděpodobností délku ochranné imunity ještě podstatně delší.

Jsou případy, kdy jsou doporučovány vakcinace v intervalu tří let přípravkem, který ještě uvádí délku ochranné imunity jeden rok. Jednoduše to lze vysvětlit tím, ţe Doporučení vycházejí ze současných vědeckých poznatků, naproti tomu záznamové listy zohledňují poznatky z období, kdy očkovací látka získala originální licenci (coţ můţe být před více neţ 20 léty). To je důvodem, proč se údaje liší, nicméně kaţdý veterinární lékař můţe pouţít vakcínu podle našich doporučení (a tím v souladu se současnými vědeckými poznatky) poté, co získá informovaný (a doloţený) souhlas majitele, kterému je třeba vysvětlit, proč k této odchylce od formálního doporučení (off-label use) dochází. K dalšímu nedorozumění můţe dojít ze strany zástupců firem, kteří lpí na údajích uvedených v záznamových listech (příbalových letáčcích), protoţe tak formálně musí činit.

Závěrem lze konstatovat, ţe veterinární lékaři by se k vakcinačním doporučením měli stavět vstřícně a srovnávat je s lokálními doporučeními tam, kde jsou k dispozici. Pokud se OSVD doporučení odchylují od současně platných poţadavků, potřebují praktičtí veterináři pouze získat souhlas majitele s tím, ţe navrhované vakcinační schéma je v souladu s moderními vědeckými poznatky.

Hlavní poslání vakcinace malých zvířat

Kdyţ je imunoprofylaxe tak úspěšná, proč je zapotřebí průběţně přehodnocovat vakcinační praktiky? Není pochyb o tom, ţe v nejrozvinutějších zemích se hlavní infekce psů a koček vyskytují velmi málo. Přesto přetrvávají lokální (geograficky ohraničená) loţiska infekce a jsou pozorována sporadická vzplanutí onemocnění. Ve srovnání se psy a kočkami ţijícími se svými majiteli je jiná situace u zvířat ve volné přírodě a v útulcích. V mnoha rozvojových zemích jsou klíčové infekce dosud stejně četné, jako tomu bylo kdysi v zemích rozvinutých a představují hlavní příčinu úmrtí malých zvířat. Ačkoliv je těţké získat přesné údaje, i v rozvinutých zemích je vakcinováno pouze 30 – 50 % populace psů a koček. V rozvojových zemích je to ještě mnohem méně. Zdá se, ţe i v praxi malých zvířat bude uţitečné si osvojovat koncepci „stádové (skupinové) imunity“. Vakcinace jednotlivých zvířat není důleţitá pouze z hlediska ochrany individua, ale i proto, ţe v regionu dochází ke sniţování počtu zvířat vnímavých a tím i niţší prevalenci onemocnění. Skupinová imunita zaměřená na základní onemocnění s dlouhodobou (mnoho let trvající) délkou ochranné imunity do značné míry závisí na procentu vakcinovaných zvířat v populaci a ne na počtu vakcinací provedených za rok. Znamená to, ţe veškeré úsilí by mělo být zaměřeno na vakcinaci vyššího procenta populace koček a psů proti základním infekčním onemocněním.

Druhým nejdůleţitějším úkolem vakcinačních opatření u psů a koček by měla být redukce počtu aplikací očkovacích látek ve snaze minimalizovat riziko neţádoucích postvakcinačních reakcí. Za tímto účelem jsme provedli racionální analýzu vakcinačních potřeb a navrhli rozdělení vakcinací na základní (core) a volitelné (non-core). Vycházeli jsme z vědeckých poznatků a osobních zkušeností, nicméně určujícím bylo navrhnout takové schéma, které udrţí výskyt infekčních onemocnění pod kontrolou v globálním měřítku. Spolu s kategorizací očkovacích látek jsme vyvíjeli úsilí k podpoře produktů s prodlouţenou délkou ochranné imunity např. tím, ţe dochází k redukci nadbytečné administrativy při jejich zavádění za podmínek lepší bezpečnosti. Tyto změny rovněţ vyţadují posun v myšlení praktických veterinárních lékařů, protoţe je mezi veterináři i chovateli porušena dosud uznávaná a uctívaná mantra kaţdoroční vakcinace.

Doporučení OSVD vycházejí z optimálního modelu zodpovědného a spolupracujícího majitele, který přichází k veterinárnímu lékaři připraven absolvovat se svým zvířetem vakcinační program v celém doporučeném rozsahu. OSVD si je pochopitelně vědoma, ţe je řada méně zodpovědných majitelů a existují rovněţ země, ve kterých z důvodů těţké finanční či sociální situace není snadné navrhované schéma dodrţet. Pokud například není moţné z různých důvodů podat očkovací látku proti základním onemocněním psovi nebo kočce více neţ jedenkrát, měla by se aplikovat v období, kdy se dá očekávat nejlepší imunologická odpověď, tj. po dovršení 16 týdnů nebo později.

OSVD rovněţ vyhodnotila a zpracovala vakcinační programy v podmínkách útulků pro malá zvířata. Navrhovaná doporučení by měla zajistit optimální stupeň ochrany pro tato vysoce vnímavá zvířata. OSVD si je vědoma, ţe mnohé útulky hospodaří s omezenými finančními prostředky, coţ můţe být limitujícím faktorem rozsahu vakcinačních opatření. Za této situace lze za minimální vakcinační opatření doporučit jednu aplikaci vakcíny proti základním onemocněním před přijetím nebo během přijímání zvířete do útulku.

Předkládaný dokument usiluje o poskytnutí moderních informací k problematice psí a kočičí vakcinologie a veterinární profesi navrhuje praktické kroky směřující k racionálnějším vakcinačním postupům u psa a kočky. Nejdůleţitější sdělení OSVD lze stručně vyjádřit v následujícím prohlášení:

Měli bychom usilovat o vakcinaci každého zvířete proti základním onemocněním (core vaccines), přičemž každý jedinec by měl být proti těmto onemocněním očkován méně často, tj. v delších časových intervalech. Z dalších vakcinačních možností (non-core vaccines) bychom měli volit pouze ty infekce, proti kterým je ochrana konkrétního zvířete opravdu nezbytná.

Vakcinační doporučení v chovech psů

Vakcinace psů v individuálních chovech Základní imunoprofylaxe

Návody a doporučení pro všeobecnou veterinární praxi týkající se základních onemocnění (core), dalších volitelných onemocnění (non-core) a nemocí, proti kterým se vakcinace nedoporučuje, jsou uvedena v tabulce č. 1. Z hlediska globální ochrany proti infekcím zastává OSVD názor, ţe všechna štěňata musí být očkována proti základním onemocněním. OSVD si uvědomuje, ţe vněkterých zemích budou vybírána další onemocnění, která lze povaţovat za základní. Příkladem můţe být vakcinace proti vzteklině, která je do základního vakcinačního schéma zahrnována pouze vněkterých zemích. V oblastech s endemickým výskytem by měli být proti vzteklině stále očkováni všichni psi. Je to cesta k ochraně před tímto onemocněním jak pro zvířata zájmových chovů, tak i pro člověka. V některých zemích je povinná vakcinace proti vzteklině upravena zákonem a kromě toho je všeobecně vyţadována při cestování a mezinárodní přepravě. Vakcinace proti dalším onemocněním psů (non-core) schválenými očkovacími látkami je určena zvířatům ţijícím v určitých geografických oblastech nebo rizikovým ţivotním stylem na základě posouzení rizik onemocnění a předností preventivní imunoprofylaxe. Vakcinace se nedoporučuje v případech, kdy chybí relevantní vědecká data prokazující jejich efekt.

Preventivní očkování štěňat a posilující (boosterové) vakcinace po 12 měsících

Většina štěňat je v prvních týdnech ţivota chráněna mateřskými protilátkami. Pasivní protilátky získané od matky postupně mizí a u štěňat ve stáří 8 – 12 týdnů klesnou obvykle na úroveň, která dovoluje aktivní imunoprofylaxi. Štěňata s nedostatečnými protilátkami od matky jsou více ohroţená (ale schopná reagovat na vakcinaci) v dřívějším věku, naproti tomu štěňata s vysokým titrem mateřských protilátek nejsou schopna na vakcinaci odpovědět dříve neţ ve stáří 12 týdnů. To je i důvodem, proč neexistuje univerzální primovakcinační schéma, které by ochránilo štěňata za všech okolností. OSVD doporučuje provést první vakcinaci ve stáří 8 – 9 týdnů. Druhé očkování by mělo následovat za 3 – 4 týdny a třetí pak ve stáří 14 – 16 týdnů. Naproti tomu mnohé firemní návody doporučují pouze dvě aplikace vakcíny. Některé výrobky jsou také licencovány se sloganem „konec v10 týdnech“. Výrobci doporučují druhou vakcinaci ve stáří 10 týdnů, přičemţ racionálně to vysvětlují tím, ţe tento vakcinační protokol dovoluje „časnou socializaci štěňat“. OSVD si je vědoma, ţe z hlediska behaviorálního rozvoje štěňat to má velký význam. Pokud je tento koncept přijat, je třeba majitele důrazně upozornit, aby umoţnil kontakt s ostatními štěňaty pouze ve vyhrazeném a dobře zabezpečeném prostoru. Ostatní štěňata podílející se na socializačním programu musí být zdravá a v plném rozsahu vakcinovaná. Všude tam, kde je to moţné, OSVD doporučuje, aby třetí dávka vakcíny proti základnímu spektru onemocnění byla štěněti podána ve stáří 14 – 16 týdnů.

Opakovaná vakcinace v prvním roce ţivota štěňat se v imunologické terminologii nenazývá boosterovou. Jde spíše o pokusy indukovat primární imunologickou odpověď po injekční aplikaci atenuovaného viru (vakcíny obsahující modifikovaný ţivý virus, MLV), zvířeti bez neutralizujích protilátek. Atenuovaný virus se v těle musí namnoţit, aby mohl být zpracován antigen prezentujícími buňkami a stimuloval antigen specifické T a B lymfocyty. V případě vakcín inaktivovaných (mrtvých) mohou mateřské protilátky rovněţ interferovat s imunologickými procesy tím, ţe na ně naváţou a „zamaskují“ relevantní antigeny. V těchto případech je zapotřebí opakovaných aplikací.

page10image26768 page10image26928

První boosterovou vakcínu by všichni psi měli dostat 12 měsíců po zkompletování primárního vakcinačního schématu. OSVD redefinuje základní imunizační protokol jako celek zahrnující vakcinační reţim u štěňat a první boosterovou vakcinaci. Boosterové očkování po 12 měsících je rovněţ pojistkou imunity u těch psů, kteří na vakcinaci ve štěněcím věku reagovali nedostatečně.

Revakcinace dospělých psů

Psi, kteří adekvátně reagovali na vakcinaci modifikovanými ţivými vakcínami proti základním onemocněním, jsou schopni udrţet solidní imunitu (díky imunologické paměti) po mnoho let bez potřeby opakované vakcinace. Za normálních okolností lze po 12měsíční boosterové vakcinaci provádět další revakcinace v intervalech tří let nebo i delších. Nutno však zdůraznit, ţe to neplatí pro vakcíny inaktivované, ani pro vakcinace proti volitelným onemocněním obsahujícím bakteriální antigeny – leptospiróze, bordetelóze a borelióze. Rovněţ virová parainfluenza psů vyţaduje pro spolehlivou ochrannou imunitu častější boosterovou vakcinaci.

Znamená to, ţe i v současnosti lze dospělé psy ještě očkovat kaţdoročně, nicméně sloţení vakcín nebude v kaţdém roce stejné. Vakcinace proti základním onemocněním by se měla provádět v intervalu tří let, přičemţ proti vybraným onemocněním (non-core) se budu nadále očkovat kaţdoročně. OSVD si je vědoma, ţe v některých zemích jsou k dispozici pouze polyvalentní očkovací látky, ve kterých jsou jak antigeny proti základním tak i volitelným onemocněním. OSVD by chtěla povzbudit výrobce k produkci plného spektra monovalentních očkovacích látek dostupných kdekoli na světě.

Dospělý pes, který jako štěně absolvoval kompletní vakcinační cyklus proti základním onemocněním, dostal o 12 měsíců později boosterovou vakcínu, ale nebyl v dospělosti pravidelně vakcinován, nepotřebuje pro upevnění ochranné imunity více neţ jednu aplikaci vakcíny, tj. není zapotřebí očkovací látku podávat opakovaně. Mnohá ze současných doporučení výrobců vakcín za těchto okolností doporučují, podobně jako u štěňat, dvojí vakcinaci. Tato praxe nemá opodstatnění a je přímo v rozporu se základními principy imunologické paměti. Princip opakované vakcinace vdospělosti má naproti tomu své opodstatnění u psů s neznámou vakcinační historií za předpokladu, ţe u těchto zvířat nebylo provedeno sérologické vyšetření.

Využití sérologického vyšetření pro posouzení postvakcinační imunity psů

Stanovení protilátkové odpovědi je uţitečné při monitorování ochranné imunity proti psince (CDV), parvoviróze (CPV-2), infekční hepatitidě (CAV-1) a vzteklině. Největší význam má monitorování imunitní odpovědi u psinky a parvovirózy, speciálně po skončení vakcinační série u štěňat. V posledních letech došlo v mnohých laboratořích ke standardizaci metodik těchto testů. Kromě toho existují zákonem předepsané testy na přítomnost protilátek proti vzteklině při cestování zvířat zájmových chovů mezi některými zeměmi.

Jakmile bude k dispozici rychlý, jednoduchý, spolehlivý a finančně dostupný test, bude testování protilátkové odpovědi v praxi pravděpodobně vyuţíváno mnohem častěji. Negativní výsledek znamená, ţe zvíře má málo nebo ţádné protilátky a je doporučována revakcinace. Někteří z těchto psů mohou být fakticky chráněni (falešně negativní) a jejich revakcinace nemusí být nezbytná. Pozitivní výsledek testu naopak signalizuje, ţe revakcinace není zapotřebí. To je důvodem, proč by takový test měl říci zřetelně ano nebo ne. V případě

testů na psinku, resp. parvovirózu by negativní výsledek testu bez ohledu na jeho provenienci měl znamenat absenci protilátek a vnímavost vůči infekčnímu onemocnění, tj. riziko infekce.

Po absolvování série vakcinací ve stáří 14 – 16 týdnů by štěně mělo mít pozitivní výsledek sérologického vyšetření ze vzorku krve odebrané za 2 nebo více týdnů po poslední vakcinaci. Séronegativní zvířata by měla být revakcinována a znovu otestována. V případě, ţe je test opět negativní, jde pravděpodobně o jedince, který není schopen ochrannou imunitu vytvořit.

Test na přítomnost specifických protilátek je v současnosti jediná praktická moţnost, jak se ujistit, ţe imunitní systém štěněte rozeznal vakcinační antigen.

Obr. 1:

Schéma sérologického testování štěňat

Primovakcinační série proti základním onemocněním ukončená ve stáří 14 – 16 týdnů

Stanovení séropozitivity vůči psince (CDV) a parvoviróze (CPV-2) za 2 týdny po poslední aplikaci

page13image3304 page13image3464

Pozitivní test

Negativní test

Opakovaná jednorázová vakcinace (lze pouţít vakcínu jiného výrobce)

page13image5744 page13image5904 page13image6064

Boosterová vakcinace v jednom roce, poté v intervalu nejméně tří let

Opakované sérologické vyšetření

Negativní

Štěně sérologicky neodpovídá

page13image8304

Pozitivní

page13image10184 page13image10344

Můţe vykazovat imunitu buněčně zprostředkovanou, Štěně pravděpodobně resp. vrozenou a tím i nějakou ochranu proti infekcím nebude chráněno

Očkovací látky mohou selhat z různých důvodů:

  1. Neutralizace vakcinačního viru mateřskými protilátkami

    Toto je nejčastější důvod selhání účinnosti vakcíny. Pokud však je poslední vakcinace provedena aţ ve stáří 14 – 16 týdnů, měly by protilátky od matky jiţ klesnout do té míry, ţe aktivní imunoprofylaxe bude úspěšná u naprosté většiny štěňat (u více neţ 98 %).

  2. Očkovací látka má nedostatečnou imunitní schopnost

    Nedostatečná imunogenita můţe být způsobena řadou faktorů od fáze výroby vakcíny aţ po její aplikaci zvířeti. Imunogenita očkovací látky záleţí například na vakcinačním kmenu viru, počtu pasáţí, ale mohou ji také ovlivnit případné chyby v technologii výroby určitých šarţí. Mezi faktory sniţující účinnost atenuovaných vakcín, které se uplatňují ve fázi po ukončení výroby, patří nesprávné skladování a přeprava vakcín (přerušení řetězce nízkých teplot), ale také nesprávná manipulace a aplikace vakcín (např. pouţití dezinfekčních látek v místě vpichu) ve veterinární praxi.

3. Zvíře nedostatečně odpovídá (jeho imunitní systém není schopen rozeznat vakcinační antigeny)

Pokud zvíře není schopné ani na opakovanou vakcinaci reagovat tvorbou protilátek, mělo by být povaţováno za jedince bez imunitní odpovědi. Poněvadţ je tato imunologická neschopnost u jiných ţivočišných druhů geneticky determinována, lze se domnívat, ţe bude postihovat i některá plemena psů. Někteří odborníci se domnívají (zatím to však nebylo prokázáno), ţe za vysokou vnímavostí některých rotvajlerů a dobrmanů vůči parvoviru CPV-2 v 80. létech (bez ohledu na to, ţe byli očkováni) stojí vysoký výskyt jedinců, kteří imunologicky nereagovali. V současnosti se však ve Spojených státech mezi těmito dvěma plemeny ve srovnání s plemeny ostatními vyšší procento psů nereagujících na očkovací látky jiţ nevyskytuje. Není vyloučeno, ţe nositelé tohoto znaku na parvovirózu vyhynuli, nicméně někteří psi těchto plemen vágně reagují i na jiné antigeny. Například ve Velké Británii a Německu nadále přetrvává fenotyp rotvajlerů nereagujících na CPV-2 a jak prokázaly současné studie, je u tohoto plemene vyšší zastoupení zvířat, která nedokáţou vytvořit dostatečný titr protilátek proti vzteklině poţadovaný pro cestování do zahraničí.

Sérologické vyšetření a stanovení délky ochranné imunity (DOI)

U většiny psů vakcinovaných proti základním onemocněním přetrvávají specifické protilátky řadu let. Zimunologického hlediska je zřejmé, ţe tyto protilátky reflektují pozoruhodnou schopnost populace plazmatických buněk (paměťově-efektorové B buňky) vyznačujících se dlouhou dobou ţivota a navození (indukce) imunologické paměti je hlavním úkolem vakcinace. V případě vakcín proti základním infekčním onemocněním (core) existuje vynikající korelace mezi přítomností specifických protilátek a dlouhodobou ochrannou imunitou. Tato korelace neexistuje u řady volitelných onemocnění (non-core), proti kterým lze vakcinovat. To je i důvodem, proč je v těchto případech zapotřebí revakcinovat v kratších časových intervalech.

Ke stanovení délky ochranné imunity vyuţíváme rovněţ sérologické testy. Je známo, ţe psi udrţují ochranné titry protilátek proti psince (CDV), parvoviróze (CPV-2), infekční hepatitidě (CAV-1) a infekční laryngotracheitidě (CAV-2) po dobu tří let i déle, coţ bylo prokázáno řadou experimentálních pozorování. Pokud tedy specifické protilátky chybí (bez ohledu na zvolenou sérologickou metodu), měl by být pes revakcinován a není ţádný

medicínský důvod proč tak neučinit. Průkaz protilátek proti dalším vakcinačním antigenům má omezený význam z toho důvodu, ţe protilátky perzistují pouze krátkodobě (např. po pouţití vakcín proti leptospiróze), případně titr protilátek a ochrana zvířete spolu nekorelují (leptospiróza, parainfluenza psů). Důleţitým faktorem je pochopitelně cena sérologického vyšetření a jeho rychlost.

OSVD si uvědomuje, ţe v současnosti jsou sérologická vyšetření málo dostupná a mohou být poměrně drahá. Pokud však chceme jít cestou „veterinární medicíny postavené na důkazech“, představuje sledování protilátkové odpovědi (u štěňat i dospělých psů) lepší řešení neţ aplikace boosterové vakcíny podle zásady „je to bezpečné a levnější“. Za tímto účelem roste potřeba vývoje rychlejších a levnějších testů.

Pasivní imunizace

Přestoţe v infektologii dominuje aktivní imunoprofylaxe, má i pasivní imunizace v medicíně svůj význam a nemalé zásluhy. Od prvního pouţití séra proti záškrtu po hyperimunní séra chránící děti proti antraxu, botulismu a při spále. Hyperimunní séra se dále pouţívají proti planým neštovicím, respiratornímu syncytiálnímu viru, hepatitidě A a B, příušnicím a vzteklině.

Ačkoliv virové infekce spouštějí mechanismy celulární i humorální imunity, je to především protilátková odpověď, která se podílí na redukci počtu virových partikulí a zotavování organismu. U mnohých viróz je proto hladina specifických protilátek v přímé korelaci s ochranou. V průběhu viremie se předtím vytvořené nebo injekčně aplikované protilátky naváţou na povrchové struktury virových partikulí, neutralizují jejich schopnost infekce a připraví je na následnou eliminaci. Terapeuticky se sérum nebo preparáty obsahující imunoglobuliny obvykle aplikují subkutánně a odtud se rychle dostávají do krevního řečiště. Intravenózní podání krevní plasmy (ne séra) je rovněţ účinné, ale musí se pouţívat obezřetně. V případě lokálních infekcí, například způsobené kousnými ranami masoţravci potenciálně nakaţenými vzteklinou, je postexpoziční aplikace protilátek stěţí docenitelná. Lidské hyperimunní sérum zajišťuje rychlou ochranu v případě, ţe v rámci postexpozičního profylaktického reţimu bylo podáno do 24 hodin. Do okolí rány se infiltruje maximálně moţné mnoţství séra a můţe se podat i intramuskulárně do místa vzdáleného od místa, kam se aplikuje antirabická vakcína, která se podává simultánně.

Aktivní imunoprofylaxe je v praxi malých zvířat jedním z nejběţnějších zákroků, naproti tomu profylaktická, resp. terapeutická aplikace séra se vyuţívá pouze za speciálních okolností (např. kdyţ se pes setká s psinkou, kočka je vystavena panleukopenii nebo v případě vzplanutí infekce v psinci nebo v chovu koček). V některých zemích se hyperimunní séra a imunoglobulinové preparáty stále pouţívají. VUSA, Německu, České republice, na Slovensku, v Rusku a Brazílii jsou firmy, které je vyrábějí. Jsou homologní nebo heterologní (koňské), polyvalentní (působí současně proti několika virům) a obsahují sérum nebo frakce imunoglobulinů.

Třebaţe jsou hyperimunní séra k dispozici, OSVD vyzývá k tomu, aby byly pouţívány uváţlivě. V případě psinkové epizoocie je mnohem bezpečnější a efektivnější vakcinovat všechny psy v chovu atenuovanými vakcínami neţ podávat hyperimunní sérum. V těchto situacích se doporučovalo podávat atenuované vakcíny raději intravenózně neţ subkutánně nebo intramuskulárně, ale neexistují vědecké důkazy, ţe i.v. aplikace poskytuje efektivnější ochranu neţ aplikace s.c.. Aplikace vakcín proti psince jakoukoli cestou ochrání před těţkým onemocněním a smrti bezprostředně po vakcinaci. Vakcína nepůsobí preventivně proti

infekci, ale ochrání před onemocněním (zejména před nervovou formou psinkového onemocnění), takţe zvíře přeţije a bude vůči tomuto onemocnění imunní po zbytek ţivota.

Pokud v chovu koček propukne infekce panleukopenie (FPV) nebo v chovu psů parvoviróza (CPV-2), bylo nedávno prokázáno, ţe hyperimunní séru podané aţ poté co se objeví klinické příznaky, nemá ţádný vliv na morbiditu ani mortalitu. Pokud chceme nějakého efektu dosáhnout, musí být hyperimunní sérum podáno po infekci, ale před nástupem klinické symptomatologie. Sérum musí být podáno 24 – 48 hodin po infekci ve velkém mnoţství a je zapotřebí, aby obsahovalo vysoký titr protilátek. Hyperimunní sérum musí být podáno parenterálně (např. subkutánně nebo intraperitoneálně), ale ne perorálně. Po perorální aplikaci nebyl prokázán ţádný efekt ani v případě, ţe je léčba zahájena ještě před infekcí zvířete.

Problémem útulků pro zvířata je skutečnost, ţe hyperimunní séra jsou poměrně drahá. Alternativní moţností uţívanou občas v útulcích je odběr séra od zvířat ţijících v těchto zařízeních, která onemocnění přeţila nebo byla nedávno vakcinována. Určité riziko takové praxe představuje skutečnost, ţe takto získané sérum obvykle není testováno na přenosné patogeny, např. krevní parazity nebo kočičí retroviry.

Efektivnější cestou kontroly infekčních onemocnění v podmínkách útulků pro zvířata by bylo vyuţití sérologického testování. Stanovením titru specifických protilátek v séru jsme schopni identifikovat zvířata, která jsou chráněna (a tím mohou být bezpečně umístěny v útulku i v období vzplanutí infekce) a ta, která jsou vnímavá (a tím jsou vystaveny riziku infekce a smrti), a měla by být utracena. Pokud nejsou vnímavá zvířata utracena, měla by být izolována a určitě by neměla být adoptována nebo předávána do pěstounské péče dokud není jisté, ţe jsou infekce prosté.

Nové očkovací látky pro psy

V některých zemích jsou k dispozici nové vakcíny pro psy. Přestoţe není mnoho vědecké literatury a jejich pouţití je omezené, OSVD vydala předběţné stanovisko o významu některých z nich. Mělo by být ovšem zdůrazněno, ţe tyto vakcíny nebudou pravděpodobně povoleny k pouţití v celosvětovém měřítku, ale budou vyuţívány pouze regionálně.

Vakcína proti infekci virem psí influenzy (CIV) získala podmíněnou licenci k pouţití vUSA včervnu 2009. VSeverní Americe byl problém sinfluenzou A subtyp H3N8 postihující zejména zvířata v hromadných chovech, resp. umístěná pohromadě. V Evropě byly dosud zaznamenány pouze sporadické případy. Vakcína obsahuje inaktivovaný virus a je aplikována štěňatům od 6 týdnů stáří s revakcinací za 2 – 4 týdny a kaţdoroční boosterovou vakcinací. Ochranná imunita se vyvíjí za 7 dní po druhé dávce vakcíny. Vakcinace je povaţována za volitelnou (non-core) a je doporučována pouze u psů ohroţených stykem s infikovanými zvířaty jako součást jejich ţivotního stylu.

V USA byla v březnu 2007 podmíněně schválena k pouţití vakcína proti malignímu melanomu. Jde o první vakcínu u psů pouţívanou k imunoterapii. Plnou licenci obdrţela v roce 2010. Tento výrobek obsahuje gen lidské tyrosinásy inkorporovaný do plasmidu (jedná se o „čistou DNA“ vakcínu). Aplikuje se opakovaně ve formě transdermální injekce za vyuţití vysokotlakého aplikátoru. Pouţívá se u psů léčených tradičním způsobem pro orální melanom. Indukuje imunitní odpověď vůči melanomovému antigenu a studie Bergmana a kol. (2006) prokázaly, ţe průměrná doba přeţití psů trpících II. – IV. stupněm melanomu se z očekávaných 90 dnů zvýšila na 389 dnů. Vakcína je nyní k dispozici i v Evropě a podobně

jako vUSA je její pouţití vyhrazeno pouze diplomovaným specialistům na veterinární onkologii.

Rostoucí pozornost vědecké literatury je nyní věnována posuzování první schválené vakcíně proti psí leishmanióze. Tento výrobek je licencován pouze vBrazílii, kde leishmanióza patří mezi nejdůleţitější onemocnění populace psů i lidí. Probíhá tam aktivní program vyřazování séropozitivních infikovaných psů za účelem redukce rezervoárové populace. Subjednotková vakcína obsahuje GP63 Leishmania donovani (známý také jako „fukózomanózová liganda“) v saponinovém adjuvans. Předpokládá se, ţe navozuje tvorbu protilátek, které blokují přenos mikroorganismu ze psa na vektora (koutule, tj. drobný dvoukřídlý hmyz rodu Phlebotomus) tím, ţe brání usazení leishmanií ve středním úseku trávicího traktu vektora. Vakcína se jeví kompatibilní s výsledky sérologického testování, přičemţ pouze 1,3 % z 5860 vakcinovaných neinfikovaných zvířat bylo pozitivních při vyšetření testem pouţívaným ve screeningovém programu. Ještě důleţitější je, ţe rozsáhlá epidemiologická studie prokázala aditivní význam vakcinace na selekční program. V regionech s vysokým nárůstem vakcinace došlo k redukci incidence leishmaniózy u psů i lidí (Palatnik de Sousa a kol., 2009). Prezentované údaje podporují názor, aby se v zemi jako je Brazílie zvaţovalo zařazení této vakcíny do základního vakcinačního panelu (core).

Tabulka 1: Vakcinační doporučení WSAVA pro psy

Onemocnění

(vakcinační antigen, očkovací látka, způsob aplikace)

Primovakcinace štěňat (16 týdnů)

Primovakcinace dospělých (>16 týdnů)

Doporučená revakcinace

Komentáře a doporučení

(viz definice základních, volitelných a nedoporučených vakcinací v textu)

Parvovirové onemocnění psů

(Psí parvovirus 2, CPV-2, MLV, parenterálně)

Aplikace ve stáří 8 – 9 týdnů, pak kaţdé 3 – 4 týdny do stáří 14 – 16 týdnů.

Výrobci obecně doporučují dvě dávky v intervalu 3 – 4 týdnů, nicméně jednu aplikaci lze povaţovat za ochrannou.

Boosterová vakcinace ve stáří jednoho roku, pak ne častěji neţ kaţdý třetí rok.

Základní vakcinace (core).

Psinka

(Virus psinky, CDV, MLV, parenterálně)

(Rekombinantní virus psinky, rCDV, parenterálně)

Aplikace ve stáří 8 – 9 týdnů, pak kaţdé 3 – 4 týdny do stáří 14 – 16 týdnů.

page18image25312 page18image25736

Výrobci obecně doporučují dvě dávky v intervalu 3 – 4 týdnů, nicméně jiţ jednu aplikaci lze povaţovat za ochrannou.

Boosterová vakcinace ve stáří jednoho roku, pak ne častěji neţ kaţdý třetí rok.

page18image30544

Základní vakcinace (core).

Infekční hepatitida psů

(Psí adenovirus 2, CAV-2, MLV, parenterálně)

(CAV-2, MLV, intranasálně)

(CAV-2, inaktivovaná, parenterálně)

Aplikace ve stáří 8 – 9 týdnů, pak kaţdé 3 – 4 týdny do stáří 14 – 16 týdnů.

Výrobci obecně doporučují dvě dávky v intervalu 3 – 4 týdnů, nicméně jiţ jednu aplikaci lze povaţovat za ochrannou.

Boosterová vakcinace ve stáří jednoho roku, pak ne častěji neţ kaţdý třetí rok.

Základní vakcinace (core).

Parenterální aplikace zvýší a urychlí imunitu proti infekční hepatitidě (CAV-1).

Nedoporučuje se v případě, ţe je k dispozici vakcína proti CAV-2 atenuovaná (MLV).

(Psí adenovirus 1, CAV-1, MLV a inaktivovaná, parenterálně)

     

Nedoporučuje se v případě, ţe je k dispozici vakcína proti CAV-2 atenuovaná (MLV).

Vzteklina

(Lyssavirus, inaktivovaná, parenterálně)

Aplikace jedné dávky ve stáří 3 měsíců. *V ohroţených oblastech, a pokud je to v souladu s platnou právní normou, lze podat za 2 – 4 týdny druhou dávku.

page19image13584 page19image14008

Podává se jedna dávka.

Očkovací látky proti vzteklině mají délku ochranné imunity jeden nebo 3 roky. Revakcinační interval závisí na registračních podmínkách vakcíny, ale někdy to můţe být nařízeno předpisem.

page19image18072

Patří mezi základní vakcinace (core) tam, kde je to nařízeno státem, ale také v oblastech, kde se vzteklina vyskytuje endemicky.

Parainfluenza psů

(Virus parainfluenzy, CPiV, MLV, parenterálně)

(CPiV, MLV, intranasálně)

Aplikace ve stáří 8 – 9 týdnů, pak kaţdé 3 – 4 týdny do stáří 14 – 16 týdnů.

Aplikovat jiţ ve stáří 3 týdnů a zopakovat za 3 4 týdny.

Výrobci obecně doporučují dvě dávky v intervalu 3 – 4 týdnů, nicméně jiţ jednu aplikaci lze povaţovat za ochrannou.

Podat 2 dávky
v intervalu 3 4 týdnů.

Boosterová vakcinace ve stáří jednoho roku a poté kaţdoročně ve formě monovalentní očkovací látky nebo v kombinaci
s
dalšími volitelnými vakcinacemi.

Boosterová vakcinace ve stáří jednoho roku a poté kaţdoročně.

Volitelná vakcinace (non-core). S ohledem na skutečnosti, ţe infekce postihuje horní cesty dýchací, dáváme přednost intranasální aplikaci MLV před podáním parenterálním.

Volitelná vakcinace (non-core). Obvykle
v kombinaci s
intranasální očkovací látkou proti Bordetella bronchiseptica. Po ukončení série očkování štěňat podáváme v intervalu jednoho roku.

Bordetelóza

(Bordetella bronchiseptica, ţivá avirulentní bakterie, intranasálně)

(Bordetella bronchiseptica, inaktivovaný bakterin, intranasálně)

(Bordetella bronchiseptica, antigen extrahovaný z buněčné stěny, parenterálně)

Lze podat jednorázově jiţ ve stáří 3 týdnů, ale lepší ochrany dosáhneme po revakcinaci za 2 4 týdny.

Aplikovat jednu dávku ve stáří 6 – 8 týdnů a druhou v 10 – 12 týdnech.

Aplikovat jednu dávku ve stáří 6 – 8 týdnů a druhou v 10 – 12 týdnech.

Jednorázová aplikace.

Dvě aplikace
v intervalu 2 4 týdnů.

Dvě aplikace
v intervalu 2 4 týdnů.

Kaţdoročně. U ohroţených zvířat, která nejsou chráněna kaţdoroční boosterovou vakcinací, očkujeme ještě častěji.

Kaţdoročně. U ohroţených zvířat, která nejsou chráněna kaţdoroční boosterovou vakcinací, očkujeme ještě častěji.

Kaţdoročně. U ohroţených zvířat, která nejsou chráněna kaţdoroční boosterovou vakcinací, očkujeme ještě častěji.

Volitelná vakcinace (non-core). Tato očkovací látka je obvykle kombinována s intranasální vakcínou proti parainfluenze (CPiV). Za 3 – 10 dní po aplikaci se u malého počtu zvířat můţe objevit přechodný kašel, kýchání nebo výtoky z nosu.

Volitelná vakcinace (non-core). Modifikovaným ţivým vakcínám (MLV) pro intranasální aplikaci dáváme přednost před inaktivovanými očkovacími látkami podávanými parenterálně, protoţe zajišťují lokální i celkovou ochranu.

Volitelná vakcinace (non-core). Z důvodů výše uvedených dáváme přednost modifikovaným ţivým vakcínám (MLV) pro intranasální aplikaci.

Borelióza

(Borrelia burgdorferi, inaktivovaný celkový bakterin, parenterálně)

Primovakcinace by se měla provádět od 12 týdnů stáří štěňat nebo aţ po dokončení vakcinačního schématu proti základním

Dvě dávky
v intervalu 2 4 týdnů.

Kaţdoročně. Revakcinaci provádět těsně před sezónou klíšťat.

Volitelná vakcinace (non-core). OSVD doporučuje, aby se s vakcinací proti borelióze nezačínalo před 12. týdnem ţivota štěňat, nejlépe aţ po dokončení imunoprofylaxe proti základním infekčním onemocněním. Obecně se vakcinace proti borelióze doporučuje pouze u psů s vysokým rizikem nakaţení, ţijících nebo navštěvujících oblasti se značným mnoţstvím infikovaných klíšťat, příp.

(Borrelia burgdorferi, rekombinantní povrchový protein A – OspA, parenterálně)

infekčním onemocněním. Druhá dávka se podává za 2 – 4 týdny po první aplikaci.

Dvě dávky
v intervalu 2 4 týdnů.

Kaţdoročně. Revakcinaci provádět těsně před sezónou klíšťat.

v oblastech endemického výskytu boreliózy.

Leptospiróza

(Leptospira interrogans, kombinace sérovarů L. canicola a L. icterohaemorrhagiae, v USA i v kombinaci s L. gripotypphosa a L. pomona, inaktivovaný bakterin, parenterálně)

Primovakcinace ve stáří 12 – 16 týdnů nebo později, tj. po dokončení vakcinačního schématu proti základním virózám s revakcinací za 2 – 4 týdny.

Dvě dávky
v intervalu 3 4 týdny. Revakcinace kaţdoročně nebo i v kratších časových intervalech.

Kaţdoročně nebo i v kratších časových intervalech.

Volitelná vakcinace (non-core). Očkování by se mělo provádět v oblastech, kde je nezanedbatelné riziko infekce, resp. u psů s odpovídajícím ţivotním stylem. Tito psi by měli být očkováni ve stáří 12 – 16 týdnů, druhou dávku je třeba aplikovat o 3 – 4 týdny později a pak v intervalech 9 12 měsíců po dobu trvání rizika onemocnění. Vakcíny patří mezi nejméně imunogenní, vyznačují se krátkodobou ochrannou imunitou a z toho důvodu musí být aplikovány kaţdoročně nebo i

v intervalech kratších. Ochrana vůči jednotlivým sérovarům je různá. Ze všech očkovacích látek se vakcíny proti leptospiróze vyznačují nejvyšším počtem neţádoucích reakcí. Veterinární lékaři by si měli dát pozor na anafylaktické reakce po vakcinaci trpasličích plemen a tyto neţádoucí účinky hlásit. Rutinní vakcinace trpasličích plemen by se měla provádět pouze u psů s vysokým rizikem onemocnění leptospirózou.

Influenza psů

(Virus psí influenzy, CIV, inaktivovaná adjuvantní, parenterálně)

page21image31584 page21image32008

Dvě dávky
v intervalu 2 4 týdnů. Primovakcinace je moţná od 6 týdnů stáří štěňat.

Dvě dávky
v intervalu 2 4 týdnů.

page21image36280

Kaţdoročně.

Volitelná vakcinace (non-core). Vakcína je podmíněně povolena k uţívání pouze v USA. Je určena pro ohroţené skupiny psů ţijících
v psincích, zúčastňujících se výstav, závodů a pro zvířata o která se stará pečovatelská sluţba.

Koronavirové onemocnění psů

(Psí koronavirus, CCV, inaktivovaná a MLV, parenterálně)

     

Vakcinace se nedoporučuje (not recommended), protoţe prevalence potvrzených klinických onemocnění je tak nízká, ţe aktivní imunoprofylaxe nemá opodstatnění.

OSVD nebrala v úvahu následující očkovací látky:

  • -  Crotalus atrox toxoid (vakcína proti uštknutí chřestýšem) – podmíněně schválena k pouţití v USA.

  • -  Porphyromonas sp. (vakcína proti onemocnění periodontu) – podmíněně schválena k pouţití v USA.

  • -  Vakcína proti babesióze (solubilní antigen Babesia canis rozpuštěný v saponinu) – schválena k pouţití v Evropské unii.

  • -  Vakcína proti babesióze (solubilní antigeny Babesia canis canis a Babesia canis rossi rozpuštěné v saponinu) – schválena k pouţití

    v Evropské unii.

  • -  Vakcína proti herpesvirové infekci psů – schválena k pouţití v Evropské unii.

    Inaktivovaná vakcína proti giardióze (Giardia intestinalis seu lamblia) určená k parenterální aplikaci, která ještě byla uváděna v doporučeních z roku 2007, jiţ není k dispozici.

    Tabulka 2: Vakcinační doporučení WSAVA v podmínkách útulků pro psy

page22image18176

Doporučené kombinace očkovacích látek

(také viz tab. 1)

Primovakcinace štěňat

(<16 týdnů)

Primovakcinace dospělých

(>16 týdnů)

page22image23472

Komentáře

CDV + CAV-2 + CPV (MLV) společně s CPiV nebo bez ní

Podat jednu dávku očkovací látky před přijetím nebo při příjmu do útulku. Vakcinaci opakovat v 2týdenních intervalech aţ do 16 týdnů stáří (pokud je ovšem štěně ještě v útulku).

Podat jednu dávku očkovací látky před přijetím nebo při příjmu do útulku a vakcinaci za 2 týdny zopakovat.

V ideálním případě by štěňata měla být poprvé vakcinována ve stáří 6 týdnů. S ohledem na skutečnost, ţe anamnestické údaje nejsou vţdy k dispozici, můţe mít v případě rizika vzplanutí nákazy opodstatnění očkování proti psince a parvovirovému onemocnění jiţ ve 4 týdnech.

rCDV + CAV-2 + CPV-2 (rCDV + MLV) společně s CPiV nebo bez ní

Podat jednu dávku očkovací látky před přijetím nebo při příjmu do útulku. Vakcinaci opakovat v 2týdenních

Podat jednu dávku očkovací látky před přijetím nebo při

V ideálním případě by štěňata měla být poprvé vakcinována ve stáří 6 týdnů. S ohledem na skutečnost, ţe anamnestické údaje nejsou vţdy

 

intervalech aţ do 16 týdnů stáří (pokud je ovšem štěně ještě v útulku).

příjmu do útulku a vakcinaci za 2 týdny zopakovat.

k dispozici, můţe mít v případě rizika vzplanutí nákazy opodstatnění očkování proti psince a parvovirovému onemocnění jiţ ve 4 týdnech.

Polyvalentní očkovací látky jsou v souladu
s
doporučením výrobce aplikovány subkutánně nebo intramuskulárně.

Poznámka: V případě vysokého rizika infekce psinkou nebo parvovirózou lze očkovací látky proti psince aplikovat jiţ ve stáří 4 týdnů, ale ne dříve.

 

Pokud jsou přítomny mateřské protilátky, mohou interferovat s vakcinačními antigeny a negativně ovlivnit ochrannou imunitu.

Bordetella bronchiseptica

(k dispozici ve formě avirulentního atenuovaného bakterinu) + CPiV (MLV)

Aplikovat výlučně intranasálně. Parenterální podání není dovoleno!

Lze podat jen jednu dávku jiţ ve stáří 3 týdnů. Pokud však byla první dávka aplikována před 6. týdnem ţivota, je k dosaţení lepší ochrany doporučována další aplikace ve věku nad 6 týdnů.

Doporučují se dvě dávky v odstupu 2 – 4 týdny.

page23image23640

U štěňat dáváme přednost intranasální aplikaci (jedná se o avirulentní atenuovanou vakcínu), protoţe ji můţeme bezpečně pouţít i u štěňat mladších neţ 6 týdnů. Kromě toho i jedna dávka můţe zvíře ochránit.

Bordetella bronchiseptica

(k dispozici ve formě inaktivovaného bakterinu nebo antigenního extraktu; je určena výlučně
k parenterální aplikaci)

První dávku aplikovat při příjmu zvířete do útulku a druhou za 2 – 4 týdny.

Doporučují se dvě dávky v odstupu 2 – 4 týdny.

Lokální aplikace má u dospělých psů, resp. u štěňat starších 16 týdnů tu výhodu, ţe na rozdíl od parenterálního podání, zajišťuje nespecifickou ochranu bezprostředně po vakcinaci.

Proti komplexu respiračních onemocnění psů (psincovému kašli) nelze zvířata vakcinací účinně ochránit. Očkování se doporučuje pouze v případech, kdy chceme dosáhnout zlepšení v průběhu onemocnění.

Virus psí influenzy (CIV, k dispozici ve formě inaktivované očkovací látky k parenterální

První dávka by se neměla podávat předtím, neţ štěně dovrší 6 týdnů, druhá pak o 2 – 4 týdny později.

page23image40664

Doporučují se dvě dávky v odstupu 2 – 4 týdny.

Zvířata, která zůstávají v útulku dlouhodobě, doporučujeme vakcinovat v intervalu jednoho roku.

Imunitní odpověď na vakcinaci proti influenze je

aplikaci)

   

specifická v závislosti na sérotypu. Vakcína je k dispozici pouze v USA.

Vzteklina

Pokud je to vůbec zapotřebí, tak při propouštění zvířete z útulku by mělo být zvíře jedenkrát vakcinováno. Je-li výskyt vztekliny v oblasti vysoce endemický, lze doporučit dvě dávky v intervalu 2 – 4 týdnů.

Je-li to zapotřebí, mělo by být zvíře proti vzteklině jedenkrát očkováno, a to při propouštění

z útulku.

Přístup k očkování závisí od toho, zda je útulek v lokalitě s endemickým výskytem vztekliny, na platných nařízeních a místních předpisech.

Vakcinační doporučení v chovech koček

Vakcinace koček v podmínkách individuálního chovu Základní imunizační schéma

Návody a doporučení pro vakcinaci proti základním onemocněním (core), volitelnou (non-core) a nedoporučenou v podmínkách všeobecné veterinární praxe jsou uvedeny v tab. 3. Typickým příkladem onemocnění, které můţe být v některých zemích povaţováno za základní (core) je vakcinace proti vzteklině. V oblastech, kde se vzteklina vyskytuje endemicky, by měly být rutinně očkovány všechny kočky. Přispělo by to k ochraně zvířat zájmových chovů i člověka. V některých zemích je vakcinace proti vzteklině ze zákona povinná a je rovněţ vyţadována při cestování zvířat zájmových chovů do zahraničí. V rámci základních infekčních onemocnění koček je třeba si uvědomit, ţe ochranná imunita proti kaliciviróze (FCV) a herpesviróze (FHV-1) není tak účinná jako imunita zjišťovaná po pouţití vakcín proti infekční panleukopenii (FPV). Znamená to, ţe u koček nelze při vakcinaci proti základním infekčním onemocněním očekávat stejně spolehlivou a dlouhodobou imunitu jako je tomu u psů.

Očkovací látky proti kaliciviróze (FCV) jsou sice vyvíjeny tak, aby navodily ochrannou imunitu proti závaţnému klinickému onemocnění. Existuje však mnoho kmenů kalicivirů, takţe se s mírně probíhajícím onemocněním můţeme setkat i u vakcinovaných zvířat. Co se týče FHV-1, je třeba si uvědomit, ţe neexistuje očkovací látka, která je schopna ochránit kočku před infekcí virulentním kmenem viru. Dále platí, ţe virus přechází do latence a můţe být reaktivován v období silného stresu. Reaktivovaný virus můţe vyvolat klinické příznaky i u vakcinovaných zvířat nebo můţe být vylučován a u vnímavých koček způsobit onemocnění. OSVD přijala doporučení revakcinovat proti herpesviróze (FHV-1) a kaliciviróze (FCV), ale přitom oceňuje, ţe v tomto bodě dochází mezi experty k diskusím. Například Evropský poradní výbor pro nemoci koček (ABCD) doporučuje u koček vystavených vysokému riziku infekce kaţdoroční revakcinaci, ale u koček ţijících v prostředí s malým nebezpečím infekce (ţijící převáţně doma) stačí revakcinace v intervalu tří let.

Dalším onemocněním, které je předmětem expertních debat je komplex virové leukémie koček (FeLV). OSVD zahrnuje FeLV mezi onemocnění, proti kterému je vakcinace volitelná (non-core vaccine) – viz tab. 3, ale na druhé straně si uvědomuje, ţe pouţití vakcín odvisí od ţivotního stylu, očekávaného rizika infekce jednotlivých zvířat a prevalence onemocnění v konkrétním prostředí. Mnozí experti na kočičí medicínu jsou přesvědčeni, ţe třebaţe prevalence onemocnění virovou leukémií koček je nyní v důsledku úspěšné vakcinace a preventivních vyšetření významně redukována, měla by být kaţdá kočka mladší jednoho roku, která neţije výlučně doma, proti FeLV v intervalu 3 – 4 týdnů dvakrát očkována. S vakcinací by se nemělo začít dříve neţ ve stáří 8 týdnů. Posouzení rizika onemocnění versus efektu ochranného očkování proti FeLV by mělo být součástí kaţdé diskuse o vakcinaci mezi majitelem zvířete a veterinárním lékařem.

Ochranné očkování koťat a posilující (boosterová) vakcinace ve 12 měsících

Jak jiţ bylo diskutováno u štěňat, většina koťat je v prvních týdnech ţivota chráněna mateřskými protilátkami. Bez sérologického ověření titru specifických protilátek není však moţné ověřit úroveň ochrany a určit časový úsek, kdy kotě začíná být vnímavé vůči infekci a/nebo je schopno imunologicky reagovat na vakcinaci. Tyto údaje závisí na hladině mateřských protilátek a rozdílech v jejich příjmu mezi jednotlivými koťaty v rámci vrhu.

Obecně se dá očekávat, ţe mateřské protilátky u koťat mezi 8. – 12. týdnem poklesnou na úroveň, která umoţní aktivní imunologickou odpověď. Z těchto důvodů je v příbalových letáčcích mnoha výrobců doporučována primovakcinace ve stáří 8 – 9 týdnů a druhá vakcinace o 3 – 4 týdny později. Koťata s nedostatečnou ochranou mateřskými protilátkami jsou ovšem ohroţena infekcí dříve (jsou ale schopna reagovat na vakcinaci aktivní tvorbou protilátek), kdeţto koťata mající vysoké titry mateřských protilátek nejsou někdy schopna reagovat na vakcinaci dříve neţ ve 12 týdnech. Z toho důvodu OSVD doporučuje podání poslední dávky vakcíny koťatům ve stáří 14 – 16 týdnů nebo později.

Očkovací látky proti základním onemocněním by měla dostat všechna koťata. Měla by být vakcinována nejméně 3krát, poprvé ve stáří 8 – 9 týdnů, podruhé o 3 – 4 týdny později a poslední vakcína by měla být aplikována ve stáří 14 – 16 týdnů nebo později. Kočky, které zareagovaly tvorbou protilátek na atenuované vakcíny proti základním onemocněním (core vaccines) jsou imunní po mnoho let, a to i bez další opakované vakcinace.

Revakcinace dospělých koček

Všechny kočky by měly absolvovat první boosterovou vakcinaci během 12 měsíců po ukončení vakcinačního cyklu u koťat. Toto opatření zajistí adekvátní vakcinační imunitu i pro ty kočky, které dostatečně nereagovaly na primární vakcinační cyklus. Po této první boosterové vakcinaci se následná očkování za normálních okolností provádějí v intervalu tří let nebo ještě delším. Dospělé kočky, u kterých nelze ověřit jejich předcházející očkování by měly dostat jednu dávku atenuované očkovací látky proti základním onemocněním a za rok by měla proběhnout boosterová vakcinace.

Kočky, které reagovaly na vakcinaci atenuovanou očkovací látkou proti základním onemocněním si udrţují solidní imunitu (díky imunologické paměti) po mnoho let i bez revakcinace. Toto pravidlo v obecné rovině neplatí v případech, kdy se proti základním onemocněním (core) aplikují vakcíny inaktivované. Neplatí to ani pro elektivní očkování (non-core), a to zejména při pouţití očkovacích látek obsahujících bakteriální antigeny. Tak například očkování proti Chlamydophila felis a Bordetella bronchiseptica vyţaduje kaţdoroční boosterovou vakcinaci. Výsledná ochrana je i při roční revakcinaci limitovaná.

Z toho důvodu lze i v dnešní době provádět kaţdoroční vakcinaci, ačkoliv vakcinační komponenty mohou být kaţdým rokem jiné. Vakcinace proti onemocněním základního spektra (core vaccines) se v současnosti provádí v intervalu tří let a k nim se kaţdoročně přidávají aplikace vakcín proti volitelným onemocněním (non-core vaccines). OSVD si uvědomuje, ţe v některých zemích jsou k dispozici pouze polyvalentní vakcíny obsahující antigeny proti doporučeným i volitelným onemocněním. To je i důvodem, proč by OSVD chtěla podpořit producenty vakcín k výrobě plného spektra očkovacích látek nebo alespoň výrobu kombinovaných vakcín zahrnující pouze antigeny proti základnímu spektru onemocnění. Usnadnilo by to pouţití očkovacích látek těm, kteří nehodlají podávat vakcíny proti ţádnému volitelnému onemocnění.

Pokud dospělá kočka ve věku kotěte absolvovala kompletní vakcinační cyklus proti infekční panleukopenii (FPV), herpesviróze (FHV-1) a kaliciviróze (FCV) včetně boosterové vakcinace ve stáří jednoho roku, ale v dospělosti nebyla pravidelně očkována, stačí pro posílení imunity jedno očkování. Je třeba poznamenat, ţe mnozí současní výrobci v těchto případech, podobně jako u koťat, doporučují dvojí aplikaci vakcíny. Tento přístup je neopodstatněný a odporuje základním principům imunologické paměti. Princip dvojího podání očkovací látky je naopak doporučován v případech, kdy je vakcinační anamnéza u kočky neznámá a přitom nebylo provedeno sérologické vyšetření na přítomnost protilátek.

Místa pro aplikaci vakcíny u koček

Zkušenosti posledních 20 let prokázaly souvislost mezi postinjekčním sarkomem koček a aplikaci adjuvantních vakcín proti komplexu virové leukémie koček (FeLV) a vztekliny. Subkutánní injekce včetně vakcín se u koček tradičně aplikují do oblasti mezi lopatkami a v těchto místech se často vyskytují postinjekční sarkomy. S ohledem na infiltrativní charakter těchto nádorů je často nezbytná radikální chirurgická resekce.

V Severní Americe bylo vydáno doporučení, aby tyto dvě vysoce riskantní adjuvantní vakcíny byly aplikovány na určitá anatomická místa, která by vpřípadě rozvoje postinjekčního sarkomu umoţňovala snadnější chirurgické odstranění nádoru. V souladu s doporučením „vlevo leukémie, vpravo vzteklina“ by se vakcína proti FeLV měla aplikovat co nejdistálněji do levé pánevní končetiny a vakcína proti vzteklině do pravé pánevní končetiny, opět co nejníţe. Nedávné studie porovnávaly výsledky anatomické lokalizace postinjekčních sarkomů u koček z období předtím neţ bylo toto pravidlo doporučeno (1990 – 1996) a poté co byla tato praxe zavedena (1997 – 2006). Výsledky ukazují na výrazné sníţení prevalence interskapulárních postinjekčních sarkomů a na zvýšení prevalence tumorů na pravé (ne však na levé) pánevní končetině. Navíc byl pozorován zvýšený výskyt nádorů na pravé i levé straně břicha, coţ bylo vysvětlováno potíţemi s aplikací injekcí do distálních partií pánevní končetiny, přičemţ abdominální partie byly zasaţeny náhodně (Shaw a kol., 2009).

Mimo Severní Ameriku nebyla uvedená doporučení uplatňována. V souladu se závěry výše prezentované studie doporučuje OSVD za účelem redukce výskytu postinjekčních sarkomů následující opatření:

  • -  Kdykoliv je to moţné, pouţívat u koček vakcíny bez adjuvans.

  • -  Vakcíny (zejména výrobky obsahující adjuvans) by se neměly aplikovat do oblasti mezi lopatkami.

  • -  Vakcíny (zejména výrobky obsahující adjuvans) by se měly aplikovat subkutánně (ne intramuskulárně) na jiné místo. Z hlediska dodrţování bezpečnosti osoby provádějící očkování (ve snaze vyhnout se vlastnímu zranění při komplikované fixaci zvířete) se jako optimální jeví kůţe na laterální straně hrudníku nebo břicha. Kůţe na laterální straně břicha má tu výhodu, ţe případný postinjekční sarkom se dá odstranit snadněji, neţ pokud se vyskytne mezi lopatkami nebo interkostálně, kde je zapotřebí rozsáhlejšího chirurgického zákroku.

  • -  Vakcíny by měly být aplikovány kaţdopádně vţdy na jiné místo a v chorobopisu nebo očkovacím průkazu by toto místo mělo být graficky vyznačeno a uvedena specifikace výrobku po kaţdé vakcinaci. Místa aplikace by se měla měnit (rotovat). Alternativně si lze v praxi zvolit pravidlo, ţe v jednom kalendářním roce budou kočky vakcinovány na jedno místo a v roce následujícím na místo jiné.

  • -  OSVD doporučuje, aby všechna podezření na postinjekční sarkom koček byla cestou hlášení oznamována národním institucím (v našem případě ÚSKVBL – poznámka překladatele) jako potenciální neţádoucí reakce.

    Sérologické testy

    Moţnosti sérologického testování postvakcinační protilátkové odpovědi jsou u koček v současnosti velmi omezené. Testy na stanovení protilátek proti infekční panleukopenii

koček jsou dosud ve vývoji. Ke stanovení titru protilátek proti infekční panleukopenii koček lze pouţít test na protilátky proti parvoviróze psů pouţívané rutinně v USA. Jiná je situace co se týče stanovení sérových protilátek proti kaliciviróze (FCV) a herpesviróze koček (FHV-1). Nepředpokládá se, ţe by stanovení postvakcinačních protilátek proti FCV a FHV-1 mělo někdy význam a z toho důvodu OSVD doporučuje sledovat protilátky pouze u panleukopenie koček. Výsledky testu lze interpretovat stejně, jak to bylo popsáno u psů – viz výše. Dále bychom chtěli zdůraznit, ţe zjišťování protilátek proti viru imunodeficience koček (FIV) se pouţívá pouze k diagnostice onemocnění a z hlediska imunity vůči FIV nemá ţádný význam.

Tabulka 3: Vakcinační doporučení WSAVA pro kočky

Onemocnění

(vakcinační antigen, očkovací látka, způsob aplikace)

Primovakcinace koťat (16 týdnů)

Primovakcinace dospělých (>16 týdnů)

Doporučená revakcinace

Komentáře

Panleukopenie koček

(Virus panleukopenie koček, FPV, MLV, parenterálně)

(FPV, MLV, neadjuvantní, intranasálně)

První aplikace ve stáří 8 – 9 týdnů, druhá dávka za 3 – 4 týdny a poslední vakcinace v 16 týdnech nebo později.

Dvě dávky
v odstupu 3 4 týdnů.

Jedna dávka očkovací látky za rok po skončení iniciální vakcinační série, pak ne častěji neţ kaţdý třetí rok.

Základní vakcinace (core). Pouţití modifikovaných ţivých očkovacích látek (MLV) se nedoporučuje u koček březích a FeLV, resp. FIV pozitivních. Intranasální vakcinace není při vysokém riziku infekce (např. v útulcích pro zvířata) tak účinná jako aplikace injekční. Z toho důvodu je zejména

v útulcích doporučována parenterální aplikace modifikovaných ţivých očkovacích látek.

Infekční rinotracheitida koček

(Herpesvirus koček, FHV-1, MLV, neadjuvantní, parenterálně nebo intranasálně

page29image25040 page29image25464

První aplikace ve stáří 8 – 9 týdnů, druhá dávka za 3 – 4 týdny a poslední vakcinace v 16 týdnech nebo později.

Dvě dávky
v odstupu 3 4 týdnů.

page29image29256

Jedna dávka očkovací látky za rok po skončení iniciální vakcinační série, pak kaţdý třetí rok.

Základní vakcinace (core). Modifikované ţivé očkovací látky (MLV) proti herpesvirové infekci (FHV-1) a kaliciviróze (FCV) jsou pravidelně podávány společně v bivalentních vakcínách nebo v kombinaci s dalšími vakcinačními antigeny (např. proti panleukopenii koček, FPV). Po intranasáním podání jsou občas pozorovány mírné příznaky postiţení horních cest dýchacích.

Kalicivirová infekce koček

(Kalicivirus koček,

První aplikace ve stáří 8 – 9 týdnů, druhá dávka za 3 – 4 týdny a poslední

Dvě dávky
v odstupu 3 4 týdnů.

Jedna dávka očkovací látky za rok po skončení iniciální vakcinační

Základní vakcinace (core). Modifikované ţivé očkovací látky (MLV) proti herpesvirové infekci (FHV-1) a kaliciviróze (FCV) jsou pravidelně podávány společně v bivalentních vakcínách nebo

FCV, MLV, neadjuvantní, parenterálně nebo intranasálně)

(FCV, inaktivovaná, adjuvantní, parenterálně)

vakcinace v 16 týdnech nebo později.

 

série, pak kaţdý třetí rok.

v kombinaci s dalšími vakcinačními antigeny. Po intranasáním podání jsou občas pozorovány mírné příznaky postiţení horních cest dýchacích.

Vzteklina

(Lyssavirus, vektorová /proti neštovicím kanárů/ rekombinantní, parenterálně)

(inaktivovná, adjuvantní, podle výrobců s účinností 1, 3 a 4 roky, parenterálně)

Aplikace jedné dávky jiţ ve stáří 8 týdnů s revakcinací o rok později.

Aplikace jedné dávky jiţ ve stáří 12 týdnů s revakcinací o rok později

page30image17240 page30image17664

Aplikace dvou dávek v odstupu 12 měsíců.

Aplikace dvou dávek v odstupu 12 měsíců.

Je poţadována kaţdoroční boosterová vakcinace.

Boosterová vakcinace v souladu s doporučením výrobce nebo místní vyhláškou.

page30image22120

Patří mezi volitelné vakcinace (non-core)
s
výjimkou regionů, kde je to ošetřeno místními předpisy (např. při cestování do zahraničí) a tam, kde se vzteklina vyskytuje endemicky.

Patří mezi volitelné vakcinace (non-core)
s
výjimkou regionů, kde je to ošetřeno místními předpisy (např. při cestování do zahraničí) a tam, kde se vzteklina vyskytuje endemicky.

Komplex virové leukémie koček

(Virus leukémie koček, FeLV, vektorová /proti neštovicím kanárů/ rekombinantní, neadjuvantní, transdermálně

v USA, v ostatních zemích injekční aplikace)

Primovakcinace jiţ v 8 týdnech. Druhá dávka vakcíny by měla být podána za 3 – 4 týdny. Jsou poţadovány dvě iniciální vakcinace.

Podat 2 dávky
v intervalu 3 4 týdnů.

Pokud byla rok po skončení iniciální série kočka revakcinována, tak není zapotřebí ani u zvířat ohroţených infekcí provádět boosterovou vakcinaci častěji neţ kaţdé 3 roky.

Pokud byla rok po

Volitelná vakcinace (non-core). Při transdermální aplikaci je v USA dovoleno aplikovat jen 0,25 ml rekombinantní vakcíny (rFeLV). Měly by být vakcinovány pouze kočky FeLV negativní a z toho důvodu by testování zvířat před vakcinací mělo být povinné.

(FeLV, inaktivovaná, adjuvantní, parenterálně)

(FeLV, rekombinantní, subjednotková, adjuvantní, parenterálně)

Primovakcinace jiţ v 8 týdnech. Druhá dávka vakcíny by měla být podána za 3 – 4 týdny. Jsou poţadovány dvě iniciální vakcinace.

Primovakcinace jiţ v 8 týdnech. Druhá dávka vakcíny by měla být podána za 3 – 4 týdny. Jsou poţadovány dvě iniciální vakcinace.

Podat 2 dávky
v intervalu 3 4 týdnů.

Podat 2 dávky
v intervalu 3
4 týdnů.

skončení iniciální série kočka revakcinována, tak není zapotřebí ani u zvířat ohroţených infekcí provádět boosterovou vakcinaci častěji neţ kaţdé 3 roky.

Pokud byla rok po skončení iniciální série kočka revakcinována, tak není zapotřebí ani u zvířat ohroţených infekcí provádět boosterovou vakcinaci častěji neţ kaţdé 3 roky.

Volitelná vakcinace (non-core). Měly by být vakcinovány pouze kočky FeLV negativní a z toho důvodu by testování zvířat před vakcinací mělo být povinné.

Volitelná vakcinace (non-core). Měly by být vakcinovány pouze kočky FeLV negativní a z toho důvodu by testování zvířat před vakcinací mělo být povinné.

Virová imunodeficience koček

(Virus imunodeficience koček, FIV, inaktivovaná, adjuvantní, parenterálně)

page31image22632 page31image23056

Je třeba aplikovat 3krát: Primovakcinace se provádí jiţ v 8 týdnech. Dvě následující dávky by měly být podány

v intervalu 2 3 týdnů.

Je třeba aplikovat 3krát:
Kaţdou následující dávku podat za 2 –
3 týdny.

page31image28384

Pokud byla rok po skončení iniciální série kočka revakcinována, tak boosterovou vakcinaci provádíme kaţdoročně (pokud se ovšem kočky pohybují

v rizikovém prostředí).

Vakcinace proti virové imunodeficienci koček není doporučována (not recommended). Po aplikaci očkovací látky dochází ke tvorbě protilátek, které nejsou odlišitelné od protilátek postinfekčních a interferují tak nejméně po dobu jednoho roku

s výsledky diagnostických testů na FIV. Určitou nadějí je skutečnost, ţe se v poslední době vyvíjejí rozlišovací sérologické testy a k dispozici začíná ve větším měřítku být i kvantitativní stanovení PCR.

Infekční peritonitida koček

(FIP, MLV, neadjuvantní, intranasálně)

Primovakcinace se provádí ve stáří 16 týdnů a druhou dávku je třeba podat za 3 – 4 týdny.

Dvě dávky
v intervalu 3 4 týdnů.

Výrobce doporučuje kaţdoroční boosterovou vakcinaci.

Vakcinace proti infekční peritonitidě koček není doporučována (not recommended). Na základě omezeného počtu experimentálních studií se jeví pravděpodobné, ţe alespoň nějaký stupeň ochrany se dá očekávat u zvířat s negativním vyšetřením na protilátky proti kočičímu koronaviru. Absence protilátek proti koronaviru koček je přitom vzácná.

Chlamýdiová infekce koček

(Chlamydophila felis, atenuovaná, neadjuvantní, parenterálně)

(Chlamydophila felis, inaktivovaná, adjuvantní, parenterálně)

Primovakcinace se provádí jiţ ve stáří 9 týdnů. Druhou dávku je třeba aplikovat za 3 4 týdny.

Podávají se dvě dávky v intervalu 3 – 4 týdnů.

Kočky ţijící v rizikovém prostředí je zapotřebí boosterově vakcinovat kaţdoročně.

Volitelná vakcinace (non-core). Obvykle se pouţívá jako součást ochranného očkování
v prostředí, kde ţije větší počet zvířat, resp. tam, kde byla chlamýdiová infekce diagnostikována. Pokud je tato očkovací látka nedopatřením inokulována do spojivkového vaku, mohou se objevit klinické příznaky onemocnění. Tyto očkovací látky mohou vyvolat neţádoucí reakce (hypersenzitivity).

Bordetelóza

(Bordetella bronchiseptica, atenuovaná, neadjuvantní, intranasálně)

page32image27824 page32image28248 page32image28408 page32image29000

Podává se jednorázově intranasálně u koťat od stáří 8 týdnů.

Podává se jednorázově intranasálně.

page32image31912 page32image32496

Kočky ţijící v rizikovém prostředí je zapotřebí boosterově vakcinovat kaţdoročně.

Volitelná vakcinace (non-core). Tato očkovací látka by se měla pouţívat pouze v případě, ţe jsou kočky přímo ohroţeny touto specifickou infekcí. Experimentální studie zatím neprokázaly, ţe by se tímto způsobem podařilo redukovat závaţnost průběhu komplexu respiratorních onemocnění koček.

Inaktivovaná očkovací látka proti giardióze (Giardia intestinalis seu lamblia) určená k parenterální aplikaci (uváděná v doporučeních z roku 2007) jiţ není k dispozici.

Tabulka 4: Vakcinační doporučení WSAVA v podmínkách útulků pro kočky

Vakcinace proti

Koťata

(16 týdnů)

Dospělé kočky a adolescenti

(>16 týdnů)

Komentáře

Panleukopenii koček

(FPV)

Infekční rinotracheitida koček (FHV-1)

Kalicivirová infekce koček (FCV)

Podat jednu dávku očkovací látky před přijetím nebo při příjmu do útulku. Moţno začít jiţ od stáří 4 – 6 týdnů, pak je třeba opakovat v intervalu 2 4 týdnů aţ do stáří 16 týdnů (pokud je ovšem kotě ještě v útulku).

Velmi časná vakcinace (od 4 týdnů) a krátké revakcinační intervaly
(2 týdny) se doporučují při vysokém riziku infekce, resp. při jejich vzplanutí.

Podat jednu dávku očkovací látky před přijetím nebo při příjmu do útulku a vakcinaci za 2 týdny zopakovat (pokud je zvíře ještě v útulku).

Dává se přednost atenuovaným očkovacím látkám (MLV). Obecně se nedoporučuje pouţívat v útulcích vakcíny proti infekční panleukopenii koček
s intranasální aplikací. Intranasální podání se naopak doporučuje u atenuovaných očkovacích látek proti koronaviróze (FCV) a herpesviróze (FHV-1) za předpokladu, ţe je zapotřebí rychlý nástup imunity (během 48 hodin). Případné postvakcinační kýchání, které je po intranasální aplikaci FCV a FHV-1 pozorováno relativně často, je ovšem těţko rozlišitelné od aktivní infekce.

page33image24072

Vzteklina

Pokud je to vůbec zapotřebí, tak by mělo být zvíře jedenkrát vakcinováno při propouštění zvířete z útulku.

page33image26832

Podat jednu dávku očkovací látky před přijetím nebo při příjmu do útulku a vakcinaci za 2 týdny zopakovat.

Přístup k očkování závisí od toho, zda je útulek v lokalitě s endemickým výskytem vztekliny, na platných nařízeních a místních předpisech.

V podmínkách útulků pro kočky OSVD nedoporučuje vakcinaci proti jiným onemocněním, neţ je uvedeno v tabulce.

Vakcinace v podmínkách útulků

Útulky patří mezi zařízení, kde se nacházejí zvířata čekající na adopci, zvířata zachráněná nebo vrácená majiteli. Obecně se jedná o skupinu zvířat generující se náhodně, obvykle bez známé vakcinační anamnézy, s velkou obměnou populace a vysokým rizikem infekce. Pojem „útulek“ zahrnuje velmi rozdílné situace, od azylového domu osídleného stabilní populací zvířat přes zařízení přijímající stovky zvířat denně aţ po záchranné a pěstounské domy pečující nepřetrţitě o mnohočetnou populaci jednotlivých zvířat či celé vrhy. Podobně jak se různí vakcinační doporučení u kaţdého zvířete chovaného ze záliby, neexistuje ţádná jednotná strategie pro preventivní imunoprofylaxi zvířat v útulcích, nicméně pravděpodobnost infekce a potenciálně devastující konsekvence vyplývající z rizik epidemií vyţadují jasně definovat vakcinační strategii v podmínkách útulku.

Veterinární medicína v útulcích se liší od péče o zvířata chovaná individuálně hlavně vtom, ţe se pohybujeme vprostředí, kde není moţné dosáhnout eradikace infekčního onemocnění. Nicméně je moţné minimalizovat šíření infekce vpodmínkách vysoké koncentrace populace zvířat ohroţené nemocemi a udrţet ve zdraví jedince dosud neinfikované. Jedním z hlavních úkolů útulku je snaha o umísťování bezprizorních zvířat do domácností, kde o ně mají zájem. Je proto zřejmé, ţe čas a úsilí věnované kontrole infekčních onemocnění v útulcích je pouze jednou z mnoha proměnných v rovnováze medicínských a chovatelských opatření. Cílem doporučení by mělo být formulovat doporučení týkající se vakcinací a kontroly nad výskytem infekčních onemocnění, která jsou pro útulky specifická.

Vakcinační doporučení týkající se útulků pro psy a kočky jsou uvedeny v tab. 2 a 4. Jestliţe se při příjmu do útulku jednoznačně prokáţe, ţe zvíře bylo vakcinováno, není důvod revakcinovat psy proti základnímu spektru onemocnění, ale co se týče základních infekcí koček, zejména koronavirózy (FCV) a herpesvirózy (FHV-1), má boosterová vakcinace své opodstatnění.

OSVD rozlišuje mezi útulky a hotely pro psy a kočky. Hotely pro zvířata jsou zařízení, kam jsou umísťováni plně vakcinovaní jedinci na relativně krátkou dobu, např. pokud jsou jejich majitelé na dovolené. V podmínkách pro přijetí do hotelu by pak měla být povinná vakcinace proti základním infekcím psů, resp. koček v souladu s doporučeními v tomto dokumentu. Pouţití vakcín proti volitelným onemocněním (non-core) respiračního traktu je za těchto okolností rovněţ vhodné. OSVD ví, ţe v některých zemích jsou vakcinační protokoly před nástupem k pobytu v hotelu pro psy, resp. kočky nařizovány státní správou a tyty se někdy liší od současných doporučení (např. trvání na kaţdoroční revakcinaci). OSVD vyzývá tyto orgány k revizi svých stanovisek v souladu se současnou úrovní poznání.

Úvahy obecného charakteru Komplexní individuální péče kromě vakcinace

V minulém období profitovala veterinární praxe z kaţdoroční vakcinace. Tím, ţe majitelé zvířat byli vedeni k tomu, aby chodili na očkování jedenkrát ročně, byli veterinární lékaři schopni diagnostikovat a léčit případná onemocnění dříve neţ kdyby majitelé přicházeli aţ s výraznými zdravotními problémy. Kromě toho byla kaţdoroční návštěva příleţitostí informovat klienty o důleţitých aspektech veterinární péče u psa a kočky.

Mnoho klientů se bohuţel domnívalo, ţe vakcinace je nejdůleţitějším důvodem kaţdoroční návštěvy veterinárního zařízení. Veterinární lékaři se obávají, ţe v důsledku redukce frekvence očkování přestanou majitelé přicházet na kliniky kaţdoročně a tím se kvalita veterinární péče sníţí. Je proto nezbytné, aby veterináři zdůrazňovali význam všech stránek komplexního programu individuální zdravotní péče. Důraz je třeba klást na detailní vakcinační anamnézu, komplexní klinické vyšetření veterinárním lékařem a individuální péči o pacienta. V průběhu vyšetření kaţdého zvířete je třeba upozorňovat na význam péče o chrup, správnou výţivu, odpovídající diagnostické testy a boj proti parazitům, resp. zoonózám. Dále by měly být diskutovány otázky týkající se chování zvířat a upozorňováno na nezbytnost častějších vyšetření zvířat juvenilních i geriatrických.

Kaţdoroční zdravotní prohlídka kombinovaná s rozhovorem na téma imunoprofylaxe by měla rovněţ posoudit potřebu vakcinace proti dalším onemocněním (non-core). Praktičtí veterinární lékaři by měli majitelům zvířat vysvětlit, jaké typy očkovacích látek jsou k dispozici, informovat o jejich výhodách a rizicích a jejich vhodnosti pro konkrétního jedince s ohledem na ţivotní styl a riziko infekce. Přestoţe se proti základním onemocněním bude očkovat vdelších časových intervalech, většina dalších volitelných vakcinací vyţaduje kaţdoroční revakcinaci, takţe chovatelé se k dalším očkováním budou vracet po roce. Při této příleţitosti by se s chovateli měli probírat i otázky výskytu onemocnění v regionu a rizikové faktory různých dalších infekčních onemocnění, stejně jako otázky, jakým způsobem redukovat význam sdělných onemocnění (sníţením koncentrace zvířat v prostředí, zlepšení kvality výţivy, omezení přístupu k infikovaným zvířatům apod.).

Vakcinace by měla být chápána pouze jako jeden komponent vrámci programu komplexní preventivní péče o kaţdé jednotlivé zvíře v závislosti na stáří, plemeni, zdravotním stavu, prostředí (riziko potenciální infekce etiologickým agens), ţivotním stylu (kontakt s ostatními zvířaty) a pohybem zvířat včetně cestování.

Stáří zvířete je důleţitým faktorem ovlivňujícím zaměření preventivní prohlídky kaţdého jedince. U štěňat a koťat se tradičně zaměřujeme na preventivní imunoprofylaxi, boj proti parazitům a kastrace. V současnosti se nabízí moţnost rozšířit naše sluţby o otázky poruch chování a management zoonóz. Pro stárnoucí zvířata je stále populárnější program péče o seniory. V průběhu celého ţivota zvířat zájmových chovů řešíme otázky správné výţivy, onemocnění dutiny ústní, vhodné antiparazitární programy apod. Není prokázáno, ţe by starší psi a kočky, kteří byli v plném rozsahu vakcinováni v juvenilním období, měli speciální poţadavky, co se týče vakcinace proti základním onemocněním. Experimentální studie dokazují, ţe stárnoucí psi a kočky vykazují přetrvávající imunologickou paměť vůči základním infekčním onemocněním a tato paměť je snadno posílená jednou dávkou vakcíny. Naproti tomu nemusí stárnoucí zvířata být zdaleka tak efektivní při imunitní odpovědi na nové antigeny, se kterými se dříve nesetkala. Studie provedená ve Velké Británii na psech a kočkách vakcinovaných poprvé proti vzteklině jasně prokázala, ţe starší zvířata měla problém s dosaţením poţadovaných titrů specifických protilátek.

Určitá plemena jsou disponována krůzným onemocněním. Včasná diagnostika (zejména u nádorových onemocnění) a management onemocnění s plemennou predispozicí můţe výrazným způsobem kvalitu jejich celého ţivota. Pravidelné zdravotní kontroly sledující vývoj chorobného procesu vyţadují všichni pacienti trpící chronickým onemocněním. Stejně tak pacienti vyţadující určitou medikaci potřebují pravidelný monitoring krevních parametrů a/nebo orgánových systémů. Pro chronické pacienty je proto vhodné vytvořit systém kontrolních návštěv, který by měl být zahrnut do systému upozornění. Tímto způsobem můţeme významně zvýšit i zodpovědnost ze strany majitelů, dodrţování pokynů veterinárního lékaře (compliance) a tím i úroveň péče o domácí zvíře.

Zdravotní stav zvířete můţe zásadním způsobem ovlivnit prostředí, ve kterém ţije. Abychom mohli definovat rizikové faktory a navrhnout přiměřená preventivní opatření, je třeba se s nimi při kaţdoroční kontrole důkladně seznámit.

Je třeba rovněţ posoudit, vjakém rozsahu přichází pes nebo kočka do styku s ostatními zvířaty a na základě těchto informací vyhodnotit potřebu dalších vakcinací (non- core vaccines). Většímu riziku infekce jsou vystaveni psi přicházející do styku se psy v hromadných chovatelských zařízeních, navštěvují salony pro zvířata, veřejně přístupné výběhy, zalesněné plochy a místa s vysokým výskytem klíšťat apod.

V současnosti jsou psi, podobně jako lidé, mnohem mobilnější neţ dříve a tím se pochopitelně zvyšuje potenciální riziko postiţení ekologickými haváriemi, různými infekcemi a parazitózami vyskytujícími se v prostředí novém. Posouzením rizik minulých návštěv a předpokládaných cestovních záměrů nám dovoluje mnohem přesněji uplatnit diagnostický plán a preventivní opatření.

Lékařské záznamy a dokumentace

Při vakcinaci je třeba do očkovacího průkazu zaznamenat následující údaje:

  • -  datum aplikace očkovací látky,

  • -  údaje (jméno, iniciály nebo kódové číslo) o osobě, která očkovací látku aplikovala,

  • -  název vakcíny, sériové číslo, datum exspirace a výrobce,

  • -  místo a způsob aplikace vakcíny.

    V některých zemích je povinností vylepit do průkazu snímatelnou nálepku, otisk razítka, příp. vyznačit místo aplikace do nákresu zvířete. Neţádoucí reakce by měly být zaznamenány způsobem, který upozorní všechny členy veterinárního zařízení při příští návštěvě. V případě, ţe je zapotřebí informovaného souhlasu majitele (například při pouţití přípravku mimo indikace uvedené v příbalovém letáčku, tj. off label use jak jiţ bylo zmíněno výše), je třeba tak učinit písemně a klient by měl tento souhlas autorizovat. Závěrem snad není třeba zdůrazňovat, ţe poučení o rizicích i výhodách vakcinace musí být provedeno před aplikací očkovací látky a ne aţ dodatečně.

    Nežádoucí reakce

    Neţádoucí reakce jsou definovány jako jakékoliv vedlejší projevy nebo nezaviněné změny (včetně nedostatečné ochrany) vsouvislosti saplikací očkovací látky. Zahrnují jakékoliv poranění, intoxikaci nebo hypersenzitivní reakci v souvislosti s vakcinací bez ohledu na přímou či nepřímou souvislost s vakcínou (produktem). Neţádoucí reakce by měla být nahlášena a není přitom rozhodující, zda souvislost byla prokázána či se jedná pouze o podezření. Hlášení o neţádoucí reakci by mělo identifikovat pouţitý produkt/produkty, zvíře/zvířata, kterých se to týká a zahrnuje téţ údaje o osobě, která hlášení provádí.

    Systém hlášení vedlejších účinků a neţádoucích reakcí je nejdůleţitějším nástrojem, kterým jsou výrobci a státní orgány upozorňovány na případné nedostatky v bezpečnosti vakcín nebo jejich účinnosti a představuje tak důleţitou zpětnou vazbu. V řízení před registrací se provádějí studie na relativně běţné neţádoucí reakce. Vzácnější postvakcinační reakce se k výrobcům a kontrolním orgánům dostávají právě formou analýz těchto hlášení. V mnoha zemích není státem řízený kontrolní systém k dispozici a hlášení o neţádoucích reakcích by mělo být zasíláno přímo výrobci. OSVD si je vědoma, ţe hlášení o vedlejších

účincích očkovacích látek je zasíláno mnohem méně, neţ odpovídá skutečnému stavu a tím je bohuţel omezena suma informací o bezpečnosti očkovacích látek v průběhu jejich pouţívání.

Pokud je neţádoucí reakce dobře zdokumentována, dostává se do databáze a slouţí pro srovnání při dalších hlášeních. Nahlášené vedlejší účinky mohou navíc odhalit reakce dříve neodhalené, vyhodnocuje nárůsty reakcí známých, vyhledává rizikové faktory související s vakcinací, identifikuje šarţe vakcín, u kterých se neţádoucí reakce vyskytly častěji a mohou stimulovat další klinické, epizootologické a laboratorní studie a testy. Vyzýváme proto veterinární lékaře, aby hlásili kaţdou klinicky signifikantní neţádoucí reakci, kterou zaznamenali během nebo po podání jakékoliv schválené očkovací látky. Hlášení neznamená obvinění směřované vůči konkrétní vakcíně, ale umoţňuje dokumentovat reálný stav, lepší informovanosti a v konečném důsledku přispívá ke stále vyšší bezpečnosti výrobku.

Literatura

Bergman PJ, Camps-Palau MA, McKnight JA, Leibman NF, Craft DM, Leung C, Liao J, Riviere I, Sadelain M, Hohenhaus AE,

Gregor P, Houghton AN, Perales MA and Wolchok JD. (2006). Development of a xenogeneic DNA vaccine program for canine malignant melanoma at the Animal Medical Centre. Vaccine 24, 4582-4585.

Day MJ, Horzinek M and Schultz RD. (2007). Guidelines for the vaccination of dogs and cats. Journal of Small Animal Practice 48, 528-541.

Horzinek MC and Thiry E. (2009). Vaccines and vaccinations: the principles and the polemics. Journal of Feline Medicine and Surgery 11, 530-537.

Palatnik-de-Sousa CB, Silva-Antunes I, de Aguiar Morgado A, Menz I, Palatnik M and Lavor C. (2009). Decrease of the incidence of human and canine visceral leishmaniasis after dog vaccination with Leishmune® in Brazilian endemic areas. Vaccine 27, 3505-3512.

Paul, M.A., Carmichael, L.E., Childers, H., Cotter, S., Davidson, A., Ford, R., Hurley, K.F., Roth, J.A., Schultz, R.D., Thacker, E. and Welborn, L. (2006). 2006 AAHA canine vaccine guidelines. Journal of the American Animal Hospital Association, 42, 8089.

Richards, J.R., Elston, T.H., Ford, R.B., Gaskell, R.M., Hartmann, K., Hurley, K., Lappin, M.R., Levy, J.R., Rodan, I., Scherk, M., Schultz, R.D. and Sparkes, A.H. (2006). The 2006 American Association of Feline Practitioners Feline Vaccine Advisory Panel Report. Journal of the American Veterinary Medical Association, 229, 1405-1441.

Shaw SC, Kent MS, Gordon IK, Collins CJ, Greasby TA, Beckett LA, Hammond GM and Skorupski KA (2009) Temporal changes in characteristics of injection-site sarcomas in cats: 392 cases (1990-2006). Journal of the American Veterinary Medical Association, 234, 376-380

Thiry E and Horzinek MC. (2007). Vaccination guidelines: a bridge between official requirements and the daily use of vaccines. Revue Scientifique et Technique de l’Office International des Épizooties 26, 511-517.

Poděkování

Práce odborné skupiny pro vakcinační doporučení (OSVD) byla velkoryse sponzorována firmou Intervet-Schering Plough a Světovou asociací veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA). OSVD je nezávislou skupinou expertů z akademického prostředí, která formulovala předkládaná doporučení bez konzultací s výrobní sférou.

Přílohy

Příloha 1: Základní fakta o jednotlivých infekčních onemocněních Vakcíny proti psímu parvoviru typ 2 (CPV-2)

Druhy očkovacích látek, které jsou k dispozici

Očkovací látky obsahující modifikovaný živý virus (MLV): Tyto vakcíny obsahují psí parvovirus z rozmanitých izolátů, odlišného genotypu a v různých titrech antigenu. V současnosti jsou celosvětově rozšířeny tři varianty originálního CPV-2. Jde o CPV-2a, CPV-2b a CPV-2c. Nejnověji se objevil genotyp CPV-2c. Byl prokázán v Severní i Jiţní Americe, Evropě a v Asii. Všechny genotypy jsou antigenně srovnatelné a vakcinace jakoukoli CPV vakcínou navozuje ochrannou imunitu proti všem variantám. Současné vakcíny obsahují buď CPV-2 nebo CPV-2b v USA a chrání proti všem cirkulujícím variantám včetně CPV-2c.

Inaktivované (mrtvé) očkovací látky: K dispozici je pouze několik inaktivovaných vakcín CPV-2. Jsou méně účinné a ve srovnání s MLV vakcínami trvá mnohem déle, neţ se podaří navodit ochrannou imunitu. Nejsou doporučovány pro rutinní pouţívání. Inaktivované vakcíny mají určité výhody při pouţití u divokých a exotických zvířat, příp. březích fen, u nichţ ţivé očkovací látky nejsou doporučovány. Bezpečnost a účinnost inaktivovaných CPV- 2 vakcín však nebyla pro tyto situace dosud spolehlivě otestována.

Mechanismus účinku a délka ochranné imunity (DOI)

  •   Po přirozené infekci, resp. onemocnění přetrvává doţivotní ochranná imunita.

  •   Po vakcinaci za pouţití MLV vakcín přetrvává DOI 9 a více let. Vyplývá to

    z výsledků experimentálních infekcí a sérologických studií.

  •   Při pouţití inaktivovaných vakcín není DOI přesně známa. Experimentální infekce

    koček po očkování inaktivovanou očkovací látkou proti panleukopenii prokázaly

    7,5letou ochrannou imunitu.

  •   Systémová imunita po očkování produkty obsahujícími MLV je zprostředkována

    neutralizačními protilátkami IgG a IgM. Titr protilátek korelující sochrannou imunitou je stimulován pouze po mnohočetné parenterální aplikaci inaktivovaných neadjuvantních očkovacích látek. Sekreční IgA ani buněčně zprostředkovaná imunita nejsou pro ochrannou imunitu důleţité.

  •   U štěňat mateřské protilátky po určitou dobu interferují s aktivní imunizací v závislosti na titru kolostrálních protilátek, objemu přijatého kolostra, ale také druhu očkovací látky.

  •   Tzv. „okno vnímavosti“ je definováno jako období, během kterého můţe být štěně infikováno virem z prostředí, přičemţ vakcína ho nemůţe ochránit. Za pouţití vysoce

efektivních MLV vakcín trvá toto „imunitní okno“ jen 2 týdny nebo i méně. Naproti

tomu při pouţití méně účinných očkovacích látek můţe přetrvávat i 10 – 12 týdnů.

  •   Po zkompletování vakcinační série u štěňat ve stáří kolem 16 týdnů a vakcinaci ve

    stáří jednoho roku, není třeba dalších revakcinací častěji neţ kaţdý 3. rok.

  •   Při absenci mateřských protilátek dokáţou MLV vakcíny navodit imunitu jiţ za 3 dny

    po provedeném očkování.

  •   Přítomnost protilátek v séru u aktivně imunizovaných psů starších neţ 16 týdnů, a to

    bez ohledu na jejich titr, znamená ochrannou imunitu.

    Upozornění

  •   V geografických oblastech nebo izolovaných zařízeních, kde se CPV-2 nevyskytuje endemicky u domácích ani divoce ţijících vnímavých ţivočišných druhů, by se MLV očkovací látky neměly pouţívat, protoţe atenuovaný virus by potencionálně mohl získat znovu svoji virulenci a infikovat další jedince nebo i příslušníky jiných ţivočišných druhů.

  •   Atenuovaný vakcinační virus CPV-2 je po aplikaci vylučován do prostředí kaţdým očkovaným zvířetem, ale u štěňat starších 4 týdnů nezpůsobuje onemocnění. Můţe je dokonce imunizovat. U štěňat krátce po porodu (do 2 týdnů stáří) a bez protilátek můţe vyvolat např. myokarditidu. U divokých nebo exotických druhů zvířat můţe dojít k infekci, resp. klinickému onemocnění. Po provedeném očkování je MLV vylučován v nízkých dávkách trusem po dobu několika dnů.

  •   Klinické onemocnění vdůsledku znovunabytí virulence po pouţití MLV vakcín nebylo zatím potvrzeno.

  •   Štěňata ve stáří do 5 týdnů by neměla být očkována vakcínami obsahující MLV.

  •   V případě, ţe je u psa pozitivní průkaz CPV-2 antigenu a zejména vykazuje-li příznaky parvovirového onemocnění, měl by být povaţován za infikovaného virulentním kmenem CPV-2 bez ohledu na recentní vakcinaci (provedenou do 2 týdnů před nástupem klinické symptomatologie). Vakcinovaná zvířata obvykle nevylučují dostatečné mnoţství viru k tomu, aby byl antigen vychytávající ELISA test pozitivní.

    Naproti PCR test z trusu bude pozitivní aţ 7 dnů po vakcinaci psa bez protilátek.

    Fakta o onemocnění

    Po infekci trvá 5 a více dnů, neţ se objeví klinické příznaky onemocnění. Vylučování CPV-2 trusem jen zřídka trvá déle neţ 2 týdny. Dosud nebyl popsán případ perzistentní infekce přetrvávající déle neţ 4 týdny. Dá se očekávat, ţe buď dojde k exitu zvířete, nebo se uzdraví a přestane být nosičem viru. Naproti tomu v prostředí můţe být virus infekční i déle neţ jeden rok. Z toho důvodu jsou všechna místa a zařízení, kde se nemocné zvíře nacházelo, povaţována za infikovaná.

Vakcíny obsahující psí adenovirus (CAV-2) Druhy očkovacích látek, které jsou k dispozici

Očkovací látky obsahující modifikovaný živý virus (MLV): Vakcíny obsahující CAV-2 patří mezi nejčastěji pouţívané produkty. Jsou jedinými očkovacími látkami doporučovanými k prevenci infekční hepatitidy psů vyvolávané CAV-1 a k redukci příznaků respiratorního onemocnění souvisejícího s CAV-2. Jsou výjimečně účinné a přitom nezpůsobují neţádoucí reakce často pozorované po pouţití vakcín na bázi CAV-1 známé jako alergická uveitida a „modré oko“. Navíc lze po parenterálním podání polyvalentní nebo monovalentní očkovací látky obsahující MLV CAV-2 ochránit proti komplexu respiratorních onemocnění psů („psincovému kašli“), který zahrnuje bakteriální původce (především Bordetella bronchiseptica) a několik virových onemocnění (zejména virus parainfluenzy a virus psí influenzy). Vakcína kintranazální aplikaci obsahující CAV-2, CPiV a Bordetella bronchiseptica můţe být vyuţita ke sníţení závaţnosti klinických projevů „psincového kašle“, ale neměla by pouţita jako vakcína pouze proti infekční hepatitidě psů. Pro tento účel je třeba také parenterálně aplikovat MLV CAV-2.

Inaktivované (mrtvé) očkovací látky: Inaktivované CAV-1 a CAV-2 očkovací látky jsou sice v některých zemích k dispozici, ale nejsou doporučovány, protoţe jsou málo efektivní a mohou způsobovat neţádoucí reakce.

Mechanismus účinku a délka ochranné imunity (DOI)

  •   Po přirozené infekci CAV-1, resp. onemocnění infekční hepatitidou přetrvává doţivotní ochranná imunita.

  •   Po vakcinaci za pouţití MLV vakcín přetrvává DOI 9 a více let. Vyplývá to z výsledků experimentálních infekcí a sérologických studií.

  •   Při pouţití inaktivovaných vakcín není DOI proti infekční hepatitidě přesně známa. Délka ochranné imunity proti komplexu respiratorních onemocnění psů způsobených CAV-2 je v kombinaci s ostatními agens přibliţně 3 roky, nicméně s ohledem na multifaktoriální etiologii „psincového kašle“ nelze tento komplex onemocnění vakcinací plně zvládnout. Současně pouţívané vakcíny jsou schopny pouze redukovat závaţnost klinických projevů onemocnění. Podílí se totiţ i další faktory, např. stres, nedostatečné větrání, prašné prostředí, zvýšenou koncentraci čpavku v nehygienických zařízeních, infekce prostřednictvím Streptococcus spp., Pasteurella multocida, Bordetella bronchiseptica, Mycoplasma spp., CPiV, CIV a psí respirační koronavirus.

  •   Postvakcinační systémová imunita je zprostředkována virus neutralizačními protilátkami IgG. K imunitě proti CAV-2 dochází jednak prostřednictvím IgG, ale také sekrečními IgA po intranasální vakcinaci. Po parenterálním podání očkovací látky chrání IgG před infekcí, resp. onemocněním plicní parenchym, ale ne horní cesty dýchací, které vyţadují sekreční IgA a imunitu zprostředkovanou buňkami. Vakcíny na bázi CAV-2 podané pouze intranasálně nenavozují dostatečnou ochrannou imunitu proti infekční hepatitidě psů.

  •   Mateřské protilátky blokují ochrannou imunitu po parenterálním podání očkovacích látek, ale nebrání imunitě, kterou nabízí přípravky aplikované intranasálně. S ohledem na skutečnost, ţe ochranné imunity proti infekční hepatitidě lze primárně dosáhnout po parenterálním podání očkovací látky, měla by být poslední dávka aplikována

štěněti, podobně jako u ostatních viróz (např. CDV, CPV-2), ve stáří kolem 16 týdnů

nebo později.

  •   Po zkompletování vakcinační série u štěňat ve stáří kolem 16 týdnů a vakcinaci ve

    stáří jednoho roku, není třeba dalších revakcinací častěji neţ kaţdý 3. rok.

  •   Při absenci mateřských protilátek dokáţou MLV vakcíny navodit imunitu jiţ za 5 dnů

    po provedeném očkování.

  •   Přítomnost protilátek v séru u aktivně imunizovaných psů starších neţ 16 týdnů, bez

    ohledu na jejich titr, znamená ochrannou imunitu.

    Upozornění

  •   Pokud je očkovací látka obsahující CAV-2 aplikována intranasálně, je virus běţně vylučován respiračním traktem. Je-li aplikován parenterálně, k tomuto vylučování nedochází.

  •   Studie zabývající se pasáţováním neprokázaly, ţe by docházelo ke znovuzískání virulence vakcinačního viru.

  •   Podobně jako ostatní adenoviry, mohou MLV CAV-1 a MLV CAV-2 in vitro způsobovat neoplastické transformace různých typů buněk, např. ledvinných buněk u křečků. Není známo, zda tato pozorování mají nějaký význam u psů.

  •   Virus CAV-2 se běţně nachází v horních cestách dýchacích psů. Z toho důvodu dochází k přirozené imunizaci psů, a to zejména v prostředí útulků, na výstavách a v psincích.

    Fakta o onemocnění

    Po experimentální infekci prostřednictvím CAV-1 trvá 5 nebo více dnů, neţ se příznaky infekční hepatitidy projeví. Infekce CAV-2, v kombinaci s ostatními etiologickými agens podílejících se na komplexu respiračních onemocnění psů, způsobuje onemocnění dýchacích cest za 3 – 4 dny.

    CAV-2 se primárně šíří aerogenně, naproti tomu k infekci CAV-1 dochází zejména sekrety a exkrety, především infikovanými slinami a močí. CAV-1 a CAV-2 patří mezi středně stabilní viry. V prostředí přeţívají několik dnů aţ týdnů.

    Vakcíny obsahující virus psinky (CDV) Druhy očkovacích látek, které jsou k dispozici

    Očkovací látky obsahující modifikovaný živý virus (MLV): Tyto očkovací látky patří mezi nejvíce rozšířené. Všeobecně obsahují psinkový virus typů Rockborn, Snyder Hill, Onderstepoort, Lederle aj. v různých titrech. Existuje mnoho biotypů CDV, které vyvolávají různé klinické příznaky u širokého spektra ţivočišných druhů. Sérologické rozdíly mezi početnými izoláty jsou však nevýznamné a imunizace kteroukoliv ze současných vakcín by měla navodit ochrannou imunitu proti všem biotypům.

Vektorové rekombinantní očkovací látky (rCDV): Poxvirové rekombinatní očkovací látky jsou k dispozici v USA a v několika dalších zemích. Jsou bezpečné a účinné. Často se vyuţívají u volně ţijících ţivočišných druhů a zvířat exotických vnímavých vůči infekci, resp. onemocnění virem psinky.

Inaktivované (mrtvé) očkovací látky: Tyto vakcíny nejsou běţně k dispozici. Nejsou účinné a z toho důvodu by se k imunizaci proti psinkovému onemocnění neměly pouţívat.

Mechanismus účinku a délka ochranné imunity (DOI)

  •   Po přirozené infekci, resp. onemocnění přetrvává doţivotní ochranná imunita.

  •   Po vakcinaci za pouţití MLV vakcín přetrvává DOI 9 a více let. Vyplývá to

    z výsledků experimentálních infekcí a sérologických studií.

  •   Po vakcinaci za pouţití rCDV vakcín je v souladu s výsledky experimentálních infekcí

    DOI 5 a více let, na základě sérologických studií nejméně 6 let.

  •   Při pouţití inaktivovaných vakcín není DOI známa a tento způsob imunoprofylaxe

    není doporučován.

  •   Systémová imunita je zprostředkována především neutralizačními protilátkami, které

    brání infekci, příp. protilátkami a buněčnými imunitními mechanizmy vakcinovaného zvířete. Humorální imunitu zajišťují IgG. Naproti tomu sekreční protilátky nehrají v prevenci infekce prakticky ţádnou roli.

  •   U štěňat mateřské protilátky po určitou dobu interferují s aktivní imunizací v závislosti na titru kolostrálních protilátek a mnoţství protilátek absorbovaných po porodu.

  •   Tzv. „okno vnímavosti“ je definováno jako období, během kterého můţe být štěně infikováno virem z prostředí, přičemţ vakcína ho nemůţe ochránit. Na rozdíl od očkovacích látek proti parvoviróze není toto imunitní okno pro CDV vakcíny tak dlouhé (méně neţ 2 týdny).

  •   Při pouţití MLV vakcín bychom neměli s primovakcinací štěňat začínat dříve neţ ve stáří 6 týdnů. Po zkompletování vakcinační série u štěňat ve stáří kolem 16 týdnů a vakcinaci ve stáří jednoho roku, není třeba dalších revakcinací častěji neţ kaţdý 3. rok.

  •   Při absenci mateřských protilátek dokáţou MLV očkovací látky a rekombinantní vakcíny navodit imunitu bezprostředně po provedeném očkování.

  •   Očkovací látky proti CDV patří ve srovnání s vakcínami pro jakýkoliv ţivočišný druh mezi nejefektivnější. Aktivně imunizovaní psi odolají psinkovému onemocnění bez ohledu na infekční dávku viru, které jsou vystaveni při kontaktu snemocným zvířetem.

  •   Přítomnost protilátek v séru u aktivně imunizovaných psů starších neţ 16 týdnů, bez ohledu na jejich titr, znamená ochrannou imunitu.

    Upozornění

V geografických oblastech nebo izolovaných zařízeních, kde se CDV nevyskytuje endemicky u domácích ani divoce ţijících vnímavých ţivočišných druhů, by se MLV očkovací látky neměly pouţívat. Riziko zavlečení viru do hostitelské populace je příliš vysoké. V těchto případech jsou preferovány rekombinantní očkovací látky. Jsou bezpečné a účinné.

  •   Určité MLV CDV očkovací látky, např. vyrobené z vakcinačních kmenů Rockborn a Snyder Hill, mohou po přibliţně sedmi experimentálních zpětných pasáţích na psech znovuzískat virulenci. Psi po vakcinaci však vylučují virus minimálně (pokud vůbec) a z toho důvodu lze v přirozeném prostředí zpětné pasáţe pozorovat zřídka. Vnímaví divoce ţijící druhy masoţravců virus vylučovat mohou.

  •   MLV očkovací látky jsou atenuovány (modifikovány) pro pouţití pro psy ţijící v domácnosti a ne pro divoce ţijící a exotické druhy. Tyto vakcíny jsou vysoce virulentní např. pro fretky a pesce. U těchto ţivočišných druhů způsobuje závaţné onemocnění končící smrtí. Z toho důvodu by MLV neměly být nikdy pouţívány u jiných zvířat neţ u psů.

  •   Štěňata mladší neţ 4 týdny by neměla být očkována vakcínami obsahující MLV. Pro tyto případy a pro vnímavá volně ţijící nebo exotická zvířata se doporučují rCDV vektorové vakcíny. Pokud nejsou místně k dispozici, je třeba raději vynaloţit veškeré úsilí k jejich získání neţ aplikovat očkovací látky obsahující MLV. Mezi MLV vakcínami jsou za nejbezpečnější povaţovány ty, které obsahují Onderstepoort, ale i tento vakcinační kmen způsobuje u divoce ţijících, resp. exotických druhů zvířat problémy.

    Fakta o onemocnění

    Příznaky onemocnění pozorujeme za 2 – 6 týdnů po infekci. Během inkubační periody způsobuje CDV imunosupresi a díky tomu je zvíře vnímavější vůči sekundární bakteriální infekci. Můţe to vést k onemocněním dýchacích cest, pneumonii a exitu, a to ještě předtím, neţ se projeví typičtější klinické příznaky infekce virem psinky. V prostředí virus rychle ztrácí schopnost infekce.

    Vakcíny obsahující virus kočičí panleukopenie (FPV) Druhy očkovacích látek, které jsou k dispozici

    Očkovací látky obsahující modifikovaný živý virus (MLV): Tyto preparáty obsahují atenuovaný (avirulentní) felinní parvovirus (virus kočičí panleukopenie) v různých titrech a bez adjuvans. Jde buď o injekční preparáty nebo jsou vakcíny pro intranasální aplikaci, obvykle v kombinaci s ostatními vakcinačními antigeny, např. FCV a FHV-1. MLV vakcíny jsou preferovány pro rychlejší nástup účinku, vyšší účinnost při překonávání mateřských protilátek a vysokou pravděpodobnost dosaţení dostatečné ochranné imunity. Intranasálně aplikované FPV vakcíny by se v útulcích neměly pouţívat v kombinaci s ostatními vakcinačními antigeny. V případě, ţe se v přesto v prostředí útulků vyuţívají k navození imunity vůči FCV a FHV-1, měly by být aplikovány simultánně s MLV FPV vakcínou podanou parenterálně.

    Inaktivované (mrtvé) očkovací látky: K dispozici jsou adjuvantní FPV vakcíny a při pouţití některých výrobků lze jiţ po injekci jedné dávky během relativně krátké doby navodit dobrou protilátkovou odpověď u koček imunitně naivních. Přesto platí, ţe všechny inaktivované FPV vakcíny vyţadují revakcinaci v intervalu 3 – 4 týdnů a ochranná imunita je zajištěna aţ po

druhém očkování. Inaktivované očkovací látky mají své opodstatnění u divoce ţijících druhů, exotických zvířat, ale také březích koček, u kterých nejsou MLV vakcíny doporučovány.

Mechanismus účinku a délka ochranné imunity (DOI)

  •   Po přirozené infekci, resp. onemocnění přetrvává doţivotní ochranná imunita.

  •   Po vakcinaci za pouţití MLV vakcín přetrvává DOI 7 a více let. Vyplývá to

    z výsledků experimentálních infekcí a sérologických studií.

  •   Experimentální infekce po očkování inaktivovanou očkovací látkou proti kočičí

    panleukopenii prokázala ochrannou imunitu trvající minimálně 7,5 roku.

  •   Ačkoliv je naprostá většina případů panleukopenie koček způsobena infekcí FPV, vychází v poslední době najevo, ţe varianty psího parvoviru CPV-2a, CPV-2b a CPV- 2c mohou infikovat kočky a způsobit onemocnění. V současnosti pouţívané FPV

    vakcíny však poskytují ochranu i proti těmto variantám CPV.

  •   Systémová postvakcinační imunita je zprostředkována neutralizačními protilátkami.

    Titr protilátek koreluje s ochrannou imunitou. Sekreční IgA ani imunita buněčně zprostředkovaná nejsou pro ochrannou imunitu důleţité. Imunitu lze pozorovat jiţ za 3 dny po vakcinaci.

  •   U koťat mateřské protilátky (MDA) po určitou dobu interferují s aktivní imunizací vzávislosti na titru kolostrálních protilátek a mnoţství protilátek absorbovaných během prvních 8 hodin po porodu.

  •   Tzv. „okno vnímavosti“ je definováno jako období, během kterého můţe být kotě infikováno virem z prostředí, přičemţ vakcína ho ještě nemůţe ochránit. Analogicky se psím parvovirem se předpokládá přítomnost „imunitního okna“ okolo 6. aţ 8. týdne ţivota, kdy hladina protilátek je příliš nízká na to, aby ochránila proti přirozené infekci, ale ještě dost vysoká, aby interferovala s vakcinačním antigenem.

  •   Po zkompletování vakcinační série u koťat ve stáří kolem 16 týdnů a vakcinaci ve stáří jednoho roku, není třeba dalších revakcinací častěji neţ kaţdý 3. rok.

  •   Přítomnost protilátek v séru u aktivně imunizovaných koček starších neţ 16 týdnů, bez ohledu na jejich titr, koreluje s ochrannou imunitou.

    Upozornění

  •   Zvýšená pozornost je zaměřena na moţnost obnovení virulence kmenů MLV, nicméně dosud to nikdy nebylo prokázáno. Přesto platí, ţe v regionech či zařízeních, kde se FPV nevyskytuje endemicky u domácích nebo divoce ţijících ţivočišných druhů, by se ţivé očkovací látky neměly pouţívat.

  •   S ohledem na moţnost přenosu viru na plod a riziko jeho poškození by očkovací látky obsahující MLV FPV neměly být nikdy pouţity u březích koček. Přestoţe je v některých zemích schváleno pouţití inaktivovaných FPV vakcín určených pro březí kočky, platí, ţe bychom vakcinaci březích koček měli omezit na nezbytné minimum.

  •   Abychom se vyhnuli riziku cerebelárního postiţení, neměly by MLV FPV vakcíny být nikdy podávány koťatům ve věku do 4 týdnů. Mozeček je u novorozenců ještě ve fázi vývoje.

  •   Ačkoliv se nejedná o velké riziko, měly být MLV FPV vakcíny pouţívány s určitou opatrností u jedinců výrazně imunosuprimovaných, např. při klinickém onemocnění

FIV nebo FeLV, ale také při pouţití přípravků se silným imunosupresivním účinkem. Za těchto okolností můţe selhat kontrola replikace viru, coţ můţe vést ke klinické manifestaci onemocnění po vakcinaci.

V případě, ţe vakcinace je pouţita ke kontrole vzplanutí infekčního onemocnění, je rychlejší indukce imunity MLV vakcínami povaţována za klinickou přednost.

Fakta o onemocnění

Po infekci trvá 2 – 7 dní neţ se objeví klinické příznaky onemocnění. Zvracení pozorujeme obvykle 1 – 2 dny po nástupu horečky. Průjem se dostavuje později, ale není vţdy přítomen. Dehydratace nastupuje velmi rychle. Postiţená kočka můţe sedět u misky s vodou, viditelně ţízní, ale přitom nepije. V terminálních stádiích jsou zvířata hypotermická, můţe se vyvinout septický šok a diseminovaná intravaskulární koagulopatie. V zevním prostředí zůstává virus infekční i déle neţ jeden rok. Z toho důvodu musíme všechna zařízení, kde se infikovaná zvířata nacházela, povaţovat za zdroj infekce.

Vakcíny obsahující kočičí herpesvirus (FHV-1) Druhy očkovacích látek, které jsou k dispozici

Očkovací látky obsahující modifikovaný živý virus (MLV): Vtěchto preparátech je obsaţen marginálně atenuovaný herpesvirus koček (virus kočičí rinotracheitidy vyskytující se v jediném sérotypu) v různých titrech a bez adjuvans. Existují přípravky k injekční aplikaci nebo jiné určené k intranasálnímu podání ve formě monovakcín nebo v kombinaci s dalšími vakcinačními antigeny, ale vţdy s kočičím kalicivirem.

Inaktivované (mrtvé) očkovací látky: Byly vyvinuty adjuvantní inaktivované vakcíny nebo očkovací látky subjednotkové.

Mechanismus účinku a délka ochranné imunity (DOI)

  •   Posoudit DOI je těţké, protoţe kompletní ochranu před klinickým onemocněním pozorujeme pouze krátce po vakcinaci a účinnost s časem postupně klesá.

  •   Ani po přirozené infekci, resp. klinickém onemocnění, není zjišťována solidní imunita. Délka imunity je variabilní.

  •   Postvakcinační ochrana po aplikaci očkovacích látek obsahujících FHV-1 není ve srovnání s vakcínami proti panleukopenii koček kompletní. Ačkoliv imunizace proti FHV-1 patří společně s FCV mezi základní vakcinace (core vaccines) nelze očekávat, ţe by zajišťovala stejně robustní stupeň a délku ochranné imunity, jako je tomu u základních vakcinací psů nebo u panleukopenie koček.

  •   Po očkování inaktivovanou FHV-1 vakcínou byla sice prokázána perzistence protilátek po dobu tří let, ale titr specifických protilátek nekoreluje s ochranou.

  •   Ačkoliv ochrana proti infekci nebyla úplná, přes experimentální infekci virulentním kmenem FHV-1 přetrvávala 7,5 roku po dvou dávkách inaktivované vakcíny. Úroveň ochrany byla podobná jako rok po vakcinaci inaktivovanými očkovacími látkami.

  •   Po zkompletování vakcinačního schématu ve stáří koťat kolem 16 týdnů a další vakcinaci v jednom roce, není nutné revakcinovat častěji neţ kaţdý třetí rok. Pokud boosterová vakcinace propadla, na aktivaci imunologické paměti stačí jedna injekce.

  •   Ţádná herpesvirová vakcína není schopná ochránit jedince před infekcí virulentním virem. FHV-1 přechází do latence a můţe být reaktivován v období silného stresu. Reaktivovaný virus můţe i u vakcinovaných koček vyvolat klinické příznaky onemocnění. Současně můţe být virus vylučován, přenášen na vnímavá zvířata a způsobovat onemocnění u vnímavých koťat a koček.

  •   Buněčně zprostředkovaná imunita hraje důleţitou roli v ochraně zvířat a to je i důvodem, proč absence sérových protilátek u vakcinovaných koček nemusí jednoznačně znamenat, ţe tato kočka je vůči infekci vnímavá. Na druhé straně sérokonverze koreluje s ochranou proti infekci virulentním FHV-1.

  •   Mateřské protilátky interferují různě dlouhou dobu saktivní imunizací koťat v závislosti na titru kolostrálních protilátek a mnoţství protilátek absorbovaných po porodu. Ačkoliv některé očkovací látky jsou licencovány kpouţití i dříve, sprimovakcinací koťat se začíná obvykle kolem 9 týdnů. Mateřské protilátky interferují méně s MLV vakcínami aplikovanými intranasálně neţ s atenuovanými očkovacími látkami podanými parenterálně. Předpokládá se, ţe vakcíny určené k intranasální aplikaci budou imunizovat koťata s mateřskými protilátkami o 2 – 4 týdny dříve neţ vakcíny podané parenterálně.

    Upozornění

  •   Modifikované ţivé vakcíny podávané parenterálně představují určitý patogenní potenciál, a pokud jsou nesprávně aplikovány, mohou způsobit onemocnění (např. dojde-li k jejich náhodné aerosolizaci nebo jsou pozřeny z potřísněné kůţe nebo srsti po chybném podání očkovací látky).

  •   Po intranasální vakcinaci jsou někdy pozorovány příznaky postiţení horních cest dýchacích.

  •   Ve větších chovných zařízeních se infekce objevuje u koťat před odstavem (mezi 4. – 8. týdnem ţivota) poté, co vymizí mateřské protilátky. Ve většině případů bývají zdrojem infekce matky, u kterých dochází k reaktivaci latentního viru v důsledku stresu v období porodu a laktace.

    Fakta o nemoci

    K vylučování viru dochází jiţ za 24 hodin po infekci a přetrvává 1 – 3 týdny. Akutní onemocnění propukne za 2 – 6 dnů a vymizí během 10 – 14 dní. Virus se šíří podél senzitivních nervů, zejména do ganglia n. trigeminus, které je hlavním místem latence. Většina koček se stává celoţivotními latentními nosiči a ve stresových obdobích dochází k periodickému vylučování viru. Genomová DNA viru perzistuje bez replikace v jádrech infikovaných neuronů. V zevním prostředí je virus labilní a k jeho inaktivaci stačí běţné dezinfekční prostředky.

Vakcíny obsahující kočičí kalicivirus (FCV) Druhy očkovacích látek, které jsou k dispozici

Očkovací látky obsahující modifikovaný živý virus (MLV): Tyto preparáty obsahují kočičí kalicivirus různých typů bez adjuvans. K dispozici jsou injekční preparáty a jiné určené pro intranasální aplikaci. Existují ve formě monovakcín nebo v kombinaci s dalšími vakcinačními antigeny (vţdy s herpesvirem koček).

Inaktivované (mrtvé) očkovací látky: Kdispozici jsou rovněţ inaktivované vakcíny s adjuvans.

Mechanismus účinku a délka ochranné imunity (DOI)

  •   Mezi kmeny FCV existuje značná antigenní variabilita, ale předpokládá se jediný sérotyp. Předcházející infekce jedním kmenem můţe signifikantně potlačit výskyt akutních klinických příznaků u koček infikovaných heterologním kmenem, ale také omezit vylučování viru dutinou ústní. Obecně platí, ţe úroveň heterologní ochrany závisí na dvojici kmenů testovaného viru.

  •   Virusneutralizační protilátky se poprvé objeví asi za 7 dní po infekci. Jejich titr dobře koreluje s ochranou proti experimentální infekci homologním kmenem. Kočky mohou být rovněţ ochráněny i vpřípadech absence sérových protilátek, protoţe u vakcinovaných koček byla prokázána protektivní role místních sekrečních IgA protilátek a buněčná imunitní odpověď.

  •   Po očkování inaktivovanými FCV očkovacími látkami byla prokázána perzistence protilátek po dobu 3 let, tudíţ byla pro FCV vakcíny ustanovena tříletá DOI.

  •   Ačkoliv ochrana proti infekci nebyla úplná, přes experimentální infekci virulentním kmenem FCV přetrvávala 7,5 roku po dvou dávkách inaktivované vakcíny. Úroveň ochrany byla podobná jako rok po vakcinaci inaktivovanými očkovacími látkami.

  •   Postvakcinační ochrana po aplikaci očkovacích látek obsahujících FCV (podobně jako je tomu u herpesviru koček) není ve srovnání s vakcínami proti panleukopenii koček kompletní. Ačkoliv imunizace proti FCV patří společně s FHV-1 mezi základní vakcinace (core vaccines) nelze očekávat, ţe by zajišťovala stejně robustní stupeň a délku ochranné imunity, jako je tomu u panleukopenie koček nebo u základních vakcinací psů.

  •   Po zkompletování vakcinačního schématu ve stáří koťat kolem 16 týdnů a další vakcinaci v jednom roce, není nutné revakcinovat častěji neţ kaţdý třetí rok.

  •   Mateřské protilátky jsou důleţité z hlediska ochrany koťat v prvních týdnech ţivota a mohou interferovat s vakcinací. Průměrný poločas rozpadu mateřských protilátek činí 15 dní s perzistencí 10 – 14 týdnů po porodu. V jedné terénní studii bylo prokázáno, ţe asi u 20 % koťat testovaných ve stáří 6 týdnů nebyly zjištěny ţádné detekovatelné protilátky proti běţně pouţívaným vakcinačním kmenům. Mateřské protilátky interferují méně s MLV vakcínami aplikovanými intranasálně neţ s atenuovanými očkovacími látkami podanými parenterálně. Lze proto předpokládat, ţe vakcíny určené k intranasální aplikaci budou imunizovat koťata s mateřskými protilátkami o 2 – 4 týdny dříve, neţ vakcíny podané parenterálně.

Upozornění

  •   Po intranasálním očkování se příznaky onemocnění horních cest vyskytují častěji.

  •   S ohledem na mnoţství antigenně odlišných virů cirkulujících v prostředí byla volena kombinace vakcinačních kmenů tak, aby byla dosaţena kříţová imunita a ochrana proti závaţnému klinickému onemocnění, nicméně u očkovaných koček můţeme

    pozorovat mírné klinické projevy.

  •   Na rozdíl od kočičího herpesviru, který je vylučován ve stresujících situacích, je

    exkrece FCV kontinuální. Vliv vakcinace na vylučování viru je kontroverzní, a to od mírného zkrácení aţ po prodlouţení období vylučování viru po infekci. Po parenterální aplikaci atenuovaných FCV očkovacích látek můţe sice být vakcinační virus vylučován, ale dochází k tomu vzácně.

    Fakta o onemocnění

    Infekce FCV můţe vyvolat akutní příznaky onemocnění dutiny ústní a horních cest dýchacích, ale je spojována i s chronickou gingivostomatitidou, která můţe být imunitně zprostředkovaná. Akutní příznaky orálního postiţení a horních dýchacích cest se vyskytují především u koťat. Dochází k ulceracím v dutině ústní, kýchání a seróznímu výtoku z nosu. Inkubační perioda činí 2 – 10 dní.

    V posledním období byl popsán nový syndrom, tzv. „virulentní systémová infekce kočičím kalicivirem“ (VS-FCV). Inkubační období onemocnění po infekci koček v útulcích nebo hospitalizačních zařízeních je 1 – 5 dní, v domácím prostředí můţe trvat aţ 12 dnů. Toto onemocnění má závaţnější průběh u dospělých zvířat neţ u koťat. Očkování současně pouţívanými vakcínami neochrání kočky před přirozenou infekcí, nicméně experimentálně bylo určité ochrany dosaţeno. Infekce můţe být buď důsledkem nové genetické výbavy hypervirulentních kmenů nebo skutečnosti, ţe „vakcinačně vnímavé“ kmeny nejsou schopny vyvolat nákazu, protoţe preventivní očkování je široce rozšířeno. V USA je k dispozici očkovací látka obsahující inaktivovaný VS-FCV kmen, který údajně chrání proti infekci kmeny VS-FVC. Není ovšem známo, zda tento kmen zajišťuje ochranu pouze proti kmenu homolognímu nebo i heterologním.

    Vakcíny proti vzteklině
    Druhy očkovacích látek, které jsou k dispozici

    Očkovací látky obsahující modifikovaný živý virus (MLV): Tyto očkovací látky se pouţívají celosvětově pro orální imunizaci divokých zvířat (např. lišek v Kanadě a v Evropě, psíků mývalovitých ve Finsku) a všechny patří mezi bezpečné deriváty virového kmene SAD (Street Alabama Dufferin).

    Vektorované rekombinantní antirabické očkovací látky: Očkovací látky této provenience jsou velmi bezpečné. Z viru vztekliny obsahují totiţ pouze jeden gen pro glykoprotein G, který je důleţitý z hlediska ochrany proti onemocnění. Poxviry (vakcínie a neštovic kanárů) s inkorporovaným glykoproteinem viru vztekliny jsou v USA rutinně pouţívány k perorální vakcinaci divoce ţijících zvířat (nosičem virus vakcínie) a k parenterální vakcinaci koček

(nosičem virus neštovic kanárů). Tyto vakcíny jsou v USA k dispozici jiţ déle neţ 5 let. Jsou avirulentní pro všechny testované druhy ptáků a savců.

Inaktivované (mrtvé) očkovací látky: Pro psy a kočky se pravidelně a v masovém měřítku pouţívají proti vzteklině inaktivované vakcíny. Na rozdíl od ţivých očkovacích látek jsou velmi stabilní i při různých okolních teplotách a nepředstavují ţádné riziko ani po náhodné autoinokulaci.

Mechanismus účinku a délka ochranné imunity (DOI)

  •   Výskyt vztekliny u psů a koček je kontrolován především za pouţití inaktivovaných očkovacích látek. V USA jsou u koček licencovány a široce pouţívány rekombinantní (nosičem virus neštovic kanárů) vektorované antirabické vakcíny. Důvodem je skutečnost, ţe se po nich nevyskytují výrazné zánětlivé reakce v místě vpichu, jak je tomu po pouţití adjuvantních očkovacích látek proti vzteklině. Rekombinantní vakcíny nejsou schváleny pro pouţití u psů a v současném sloţení pro ně ochrannou imunitu nezajišťují. Kočky na očkování proti vzteklině obecně reagují lépe neţ psi. V USA musí revakcinace následovat jeden rok po primovakcinaci proti vzteklině. Teprve poté můţe být vsouladu se zákonem revakcinační interval (boosterová vakcinace) prodlouţen na 3 roky za předpokladu, ţe se pouţije očkovací látka garantující 3letou délku ochranné imunity v příbalové dokumentaci.

  •   Délku ochranné imunity po přirozené infekci nelze posoudit, protoţe infekce uličním virem je pro psy i kočky fatální.

  •   Po vakcinaci komerčně dostupnými inaktivovanými a rekombinatními očkovacími látkami se dostavuje ochranná imunita v délce 3 let nebo i déle. Bylo to prokázáno experimentálními infekcemi a sérologickými studiemi.

  •   Primovakcinace by se neměla provádět dříve neţ ve stáří 12 týdnů a revakcinace o rok později. Protilátky dosahují ochranných titrů zpravidla za 4 týdny po očkování. V případě, ţe je z nějakého důvodu vyţadováno sérologické vyšetření (např. přesun zvířete do zahraničí) se jeví jako rozhodující interval mezi vakcinací a vyšetřením a můţe záviset na druhu očkovací látky. Zde je zapotřebí konzultovat data uváděná výrobcem ve vztahu k právním nařízením.

  •   Některé očkovací látky prokazatelně chrání proti vzteklině 3 i více let, ale národní nebo místní legislativa nařizuje kaţdoroční boosterovou vakcinaci. OSVD tímto apeluje na všechny zákonodárce, aby při formulování předpisů a nařízení brali v úvahu tyto moderní vědecké poznatky.

  •   Přítomnost specifických protilátek v titru ≥ 0,5 m.j./ml po aktivní imunizaci u psa staršího neţ 16 týdnů představuje ochrannou imunitu. Dosaţení tohoto titru (≥ 0,5 m.j./ml) je v souladu s právními předpisy poţadováno pro přesun zvířat do některých zemí. Zahrnuje sérologické testování po provedené vakcinaci a potvrzení do protokolu o přesunu zvířete.

    Fakta o nemoci

    Klinické příznaky onemocnění se objevují za 2 týdny aţ za několik měsíců po nakaţení v závislosti od místa infekce (přenos obvykle pokousáním nebo poškrábáním). Podezřelé jsou kaţdé nevysvětlitelné projevy agresivity nebo náhlá změna chování. Vzteklina jako taková se v klasickém pojetí manifestuje buď ve formě „zuřivé“ nebo „tiché“. Typické

příznaky „zuřivé“ formy zahrnují zpomalení aţ vymizení reflexu palpebrálního, korneálního a pupilárního, strabismus, pokles čelisti, salivaci, tremor, svalové záškuby, křeče, dezorientaci, bezcílný pohyb, přehnané emociální projevy (předráţděnost, zuřivost, strach, fotofobie), ale také ataxii a paralýzu. Následuje kóma a smrt v důsledku zástavy dechu. „Tichá“ forma onemocnění je častější u psů neţ u koček a projevuje se paralýzou dolního motoneuronového systému. Šíří se od místa pokousání aţ postihne celý centrální nervový systém. Paralýza rychle přechází v kóma a smrt v důsledku respiračního selhání.

V zevním prostředí ztrácí virus vztekliny rychle schopnost infekce a snadno je inaktivován za pouţití běţné dezinfekce a čisticích prostředků.

Příloha 2: Časté otázky týkající se imunoprofylaxe Otázky týkající se očkovacích látek

  1. Mohu atenuovanou (modifikované živé vakcíny, MLV) očkovací látku použít pro živočišný druh žijící ve volné přírodě, exotické zvíře nebo živočišný druh žijící doma, ale jiný než pro který je očkovací látka schválena?

    Ne. Nikdy nepouţívejte atenuované očkovací látky pokud pro daný ţivočišný druh nejsou bezpečné. Mnohé atenuované vakcíny mohou při pouţití u jiných druhů zvířat, neţ je uvedeno v povolení způsobit klinická onemocnění. A co je ještě horší, antigen můţe být volně ţijícím zvířetem vylučován, v důsledku mnohočetných pasáţí získat virulenci a způsobovat onemocnění dokonce i u cílového ţivočišného druhu, pro který byla očkovací látka původně vyvinuta. Následky mohou být katastrofální!

    Produktem, který je velmi účinným a bezpečným u zvířat vnímavých proti psinkovému onemocnění (CDV) je rekombinantní vektorová (proti poxviru kanárů) vakcína. Je k dispozici jako monovalentní vakcína proti psince u fretek nebo jako součást polyvalentní očkovací látky pro psy. Monovalentní vakcína se pouţívá u mnoha vnímavých druhů divokých a exotických zvířat, ale je k dispozici pouze v některých zemích.

  2. Mohu štěně ohrožené psinkou očkovat vakcínou proti spalničkám?

    Ne. V důsledku nedostatečného mnoţství antigenu, není lidská očkovací látka proti spalničkám pro štěňata dostatečně imunogenní. Vakcína obsahující spalničkový antigen vyvinutá pro psy (někdy v kombinaci s psinkovým antigenem a dalšími virovými komponenty) poskytuje dočasnou ochranu u štěňat dříve neţ vakcíny obsahující výlučně psinkový (CDV) antigen. Aby bylo dosaţeno dlouhodobé imunity, musí být nicméně štěňata ve stáří 16 a více týdnů vakcinována očkovacími látkami obsahujícími antigen psinkový.

3. Mohou některé očkovací látky imunizovat štěňata s mateřskými protilátkami dříve než konvenční atenuované vakcíny proti psince?

Ano. Heterologní spalničková vakcína pro psy ochrání štěňata asi o 4 týdny dříve neţ atenuované vakcíny obsahující psinkový antigen (CDV). Podobně je tomu při pouţití vektorové rekombinantní CDV vakcíny, která imunizuje o 4 týdny dříve neţ očkovací látky atenuované.

4. Vím, že mateřské protilátky mohou negativně ovlivnit aktivní tvorbu protilátek po imunizaci atenuovanými vakcínami. Mohou ale také blokovat imunitu při použití vakcín inaktivovaných?

Ano. Mateřské protilátky skutečně blokují účinnost určitých inaktivovaných vakcín. Pokud inaktivované („mrtvé“) očkovací látky vyţadují dvě aplikace a první dávka je vysycena mateřskými protilátkami, pak druhá dávka dostatečnou imunitu nezajistí. Za těchto okolností se druhá dávka stává primovakcinací (pokud i tato není vyblokována) a aby bylo dosaţeno imunity, je zapotřebí dávky třetí.

Neplatí to pro atenuované („ţivé“, MLV), které při absenci mateřských protilátek dokáţou jako jediné aktivovat imunitní systém, imunizovat a posílit imunitu jednou očkovací dávkou. Přesto se často doporučuje dvojí aplikace, a to zejména u mladých zvířat, aby bylo zřejmé, ţe je podávána v období, kdy se jiţ neuplatňuje vliv mateřských protilátek. To je i důvodem, proč u štěňat nebo koťat by poslední dávka očkovací látky měla být podána v 16 týdnech nebo později.

5. Dozvěděl jsem se, že některé atenuované očkovací látky pro psy je třeba aplikovat pouze dvakrát, přičemž poslední vakcinace se provádí u štěňat ve stáří 10 týdnů. Je tato informace správná?

OSVD si je vědoma, ţe někteří výrobci očkovacích látek pro psy mají schválené vakcíny doporučující „časný finiš“. Chtějí štěňatům umoţnit socializaci jiţ v raném věku. OSVD chápe snahy odborníků přes chování zvířat profitovat z této strategie, ale z hlediska imunologického je to sporné. Dosud není na trhu očkovací látka, která by byla schopna imunizovat přijatelné procento štěňat za předpokladu, ţe poslední dávka bude podána ve stáří 10 týdnů. Všude tam, kde je to moţné doporučuje OSVD, aby poslední vakcinace byla provedena ve stáří kolem 16 týdnů, a to bez ohledu na počet předchozích vakcinací. Pokud chtějí uplatňovat princip „časného finiše“ OSVD doporučuje, aby se chovatelé se svými štěňaty pohybovali v uzavřeném prostoru (např. na soukromém ohrazeném pozemku) a dovolili kontakt pouze se štěňaty zdravými a plně vakcinovanými.

6. Mohu stejnou vakcínu aplikovat parenterálně a intranasálně? Jde například o vakcíny pro psy a kočky používané proti respiratorním onemocněním („psincový kašel“ a infekce horních cest dýchacích koček).

Ano, ale je třeba se ujistit, ţe pouţitý výrobek je určen pro tu či onu konkrétní aplikační formu. Pokud například pouţijete atenuovanou vakcínu obsahující antigenní substance proti kaliciviróze (FCV) a herpesviróze (FHV-1) lokálně, můţete u kočky vyvolat klinické onemocnění. Pokud pouţijete vakcínu inaktivovanou (obsahující antigeny proti FCV a FHV-1) lokálně, tak nedosáhnete ţádné imunitní ochrany a navíc to můţe vyvolat závaţné neţádoucí reakce. Pouţijete-li intranasální atenuovanou vakcínu proti „psincovému kašli“ parenterálně, můţete vyvolat silnou lokální nekrotickou reakci nebo dokonce psa zabít. Pokud naproti tomu inaktivovanou

vakcínu proti bordetelóze určenou k parenerálním aplikaci podáme intranasálně, nejen ţe se nenavodí imunitní odpověď, ale můţe dojít i k hypersenzitivní reakci.

Oba typy očkovacích látek mohou být pouţity současně nebo v různých ţivotních etapách zvířete. Jak vakcinace parenterální, tak i intranasální můţe opravdu zajistit lepší imunizaci a tím i ochranu neţ aplikace pouze jedním způsobem. Parenterální vakcinace zajišťuje lepší ochranu plicního parenchymu, ale malou či ţádnou imunitu vhorních cestách dýchacích (zvláště lokální sekreční IgA a imunitu buněčně zprostředkovanou), zatímco intranasální vakcinace navozuje dobrou sekreci IgA, místní buněčně zprostředkovanou imunitu a imunitu nespecifickou (např. interferonem I), ale ne vţdy zajišťují imunitu v plicích.

7. Za jak dlouho po vakcinaci psa proti základním infekčním onemocněním dochází k účinné ochranné imunitě?

Závisí to na zvířeti, očkovací látce a onemocnění:

  • -  Nejrychlejší ochranu proti psince (CDV) navozují atenuované očkovací látky a rekombinantní vektorové vakcíny proti poxviru kanárů. K imunitní odpovědi dochází během několika minut aţ hodin a zvíře je chráněno jiţ za jeden den v případě, ţe nedochází k interferenci s mateřskými protilátkami nebo o psy výrazně imunosuprimované.

  • -  Ochranná imunita proti parvoviróze psů (CPV-2) a panleukopenii koček (FPV) se při pouţití atenuovaných očkovacích látek vyvíjí uţ za 3 dny a je obvykle přítomna za 5 dní po vakcinaci. Naproti tomu po pouţití očkovacích látek inaktivovaných zaměřených na stejná onemocnění trvá navození ochranné imunity 2 – 3 týdny nebo i déle.

  • -  Atenuovaná očkovací látka obsahující psí adenovirus 2 (CAV-2) navodí ochrannou imunitu proti infekční hepatitidě (CAV-1) za 5 – 7 dní. Pokud je ovšem podána intranasálně, nedostaví se stejná úroveň ochranné imunity proti CAV-1 dříve neţ za 2 týdny a u některých psů se nenavodí vůbec. Z toho důvodu se k navození ochranné imunity proti infekční hepatitidě psů doporučuje parenterální aplikace.

  • -  U koronavirózy (FCV) a herpesvirózy koček (FHV-1) je těţké stanovit období mezi vakcinací a ochrannou imunitou. Důvodem je skutečnost, ţe u některých zvířat se ochranná imunita vůbec nevyvine. Pokud ano, tak to trvá 7 – 14 dní.

8. Jakou účinnost mohu očekávat u štěňat, resp. dospělých psů a koťat, eventuálně dospělých koček, pokud správně použiji vakcíny proti základnímu spektru onemocnění?

  • -  Psi správně očkovaní proti psince (za pouţití anenuovaných nebo rekombinantních vakcín), parvoviróze (CPV-2) a infekční hepatitidě (CAV-2) by měli být před těmito infekcemi chráněni nejméně z 98 %.

  • -  Kočky správně očkované proti infekční panleukopenii (FPV) za pouţití atenuovaných očkovacích látek by měly rovněţ vykazovat nejméně 98% ochranu proti tomuto onemocnění.

  • -  Naproti tomu u koček vakcinovaných proti kaliciviróze (FCV) a herpesvirové infekci (FHV-1) lze přinejlepším očekávat 60 – 70% ochranu před onemocněním, ale ne před infekcí, a to speciálně v prostředí silně kontaminovaném, např. v útulcích. Mnohem

vyšší ochranu dosáhneme u koček chovaných v domácnostech za předpokladu, ţe jsou od ostatních koček izolovány nebo jde o dlouhodobé souţití se zvířaty vakcinovanými. V podmínkách nízké stresové zátěţe je totiţ riziko infekce mnohem niţší.

9. Existují v terénu takové mutace (biotypy nebo varianty) virů psinky (CDV) a parvovirózy (CPV-2), proti kterým současné očkovací látky nenavozují ochrannou imunitu?

Ne. Současné vakcíny proti psince i parvoviróze zajišťují ochrannou imunitu proti všem známým izolátům CDV a CPV-2, a to jak v experimentálních, tak i terénních podmínkách.

10. Chrání současné vakcíny proti CPV-2 také proti onemocnění způsobeném novou variantou parvoviru CPV-2c? Jak dlouho ochranná imunita vydrží?

Ano. Vakcína CPV-2 bez ohledu na to, kterou variantu obsahuje, stimuluje aktivní imunitní odpověď (např. protilátkovou), která dlouhodobě (4 a více let) chrání psy proti všem známým variantám parvoviru CPV-2, tj. 2a, 2b a 2c.

11. Mohou být očkovací látky proti parvovirovým onemocněním (obsahující např. CPV-2 a virus panleukopenie koček) podávány perorálně?

Ne, vakcíny obsahující CPV-2 a FPV podané per os nenavozují imunitní odpověď. Pokud jsou podány intranasálně, tak imunizují, ale nejefektivnější je parenterální (subkutánní nebo intramuskulární) aplikace.

12. Dokážou některé vakcíny proti parvoviróze psů (CPV-2) imunizovat štěňata s mateřskými protilátkami dříve než ostatní očkovací látky obsahující CPV-2?

Ano. Vakcíny proti parvoviróze (CPV-2) s vyššími titry antigenu a/nebo obsahující více imunogenní izoláty (bez ohledu na jejich varianty) dokáţou ochránit štěňata asi o 2 týdny dříve neţ konvenční antiparvovirové očkovací látky.

13. Má stanovení titru specifických protilátek význam z hlediska posouzení postvakcinační imunity?

Ano, a to zejména v případech psinky (CDV), parvovirózy (CPV-2) a infekční hepatitidy (CAV-1) u psů, panleukopenie (FPV) koček a vztekliny u kočky i psa. U ostatních onemocnění má stanovení titru specifických protilátek význam pouze omezený nebo ţádný. Testy stanovující buněčnou imunitu také nemají z technických a biologických důvodů prakticky ţádný význam. Zdá se, ţe rozporuplné výsledky, které se ještě objevují, souvisí s kvalitou práce té které laboratoře.

14. Pokud použijeme vakcínu proti leptospiróze (s bakterinem), měla by to být očkovací látka obsahující dva sérovary nebo více (např. se čtyřmi sérovary, která je k dispozici v USA)?

Pokud se s ohledem na epizootologickou situaci rozhodneme pouţít vakcínu proti leptospiróze, měla by komerční očkovací látka obsahovat všechny sérovary způsobující onemocnění u psa v konkrétním regionu. Rozhodně by měla chránit před všemi důleţitými sérovary. V USA mezi čtyři nejdůleţitější (pokud ne výlučné) sérovary patří L. canicola, L. icterohaemorrhagiae, L. pomona a L. grippotyphosa a z toho důvodu jsou doporučovány vakcíny obsahující tyto komponenty. V řadě dalších zemí není přesně známo, které sérovary v populacích psů cirkulují. OSVD vyzývá ke sběru těchto dat.

15.Jsou vakcíny proti leptospiróze stejně efektivní jako očkovací látky proti základním onemocněním? Navozují dlohodobou imunitu, např. po dobu několika let?

Ne. Očkovací látky proti leptospiróze navozují imunitu pouze krátkodobou (např. po dobu 3 – 12 měsíců) a jejich účinnost je často niţší neţ 70 %. Vakcíny jsou často schopny ochránit před klinickým onemocněním, ale nechrání proti infekci a vylučování bakterií, a to zejména v případech, kdy k infekci dojde za více neţ 6 měsíců po vakcinaci. Stupeň ochranné imunity vůči jednotlivým sérovarům je rozdílný a kolísá i mezi vakcinovanými psy. Postvakcinační protilátky přetrvávají pouze několik měsíců a protektivní imunologická paměť je krátká (např. jeden rok nebo i méně). To je i důvodem, proč u jedinců s vysokým rizikem infekce můţe být poţadována revakcinace kaţdých 6 – 9 měsíců.

16. Poskytuje jednorázová vakcinace proti komplexu virové leukémie koček (např. očkovacími látkami adjuvantními, subjednotkovými, resp. rekombinantními) dostatečnou ochrannou imunitu?

Ne. Všechny očkovací látky proti virové leukémii koček (FeLV) vyţadují nejméně dvě dávky vakcíny. Tyto dvě dávky by měly být, pokud je to moţné, aplikovány v intervalu 2 – 4 týdnů a s prvním očkováním by se mělo začít u koťat alespoň 8týdenních. Teprve po této iniciální sérii dvou vakcinací lze podávat jednu posilující (boosterovou) dávku. Pokud interval mezi dvěma iniciálními dávkami přesáhne 6 týdnů, doporučuje se další revakcinace, aby bylo jisté, ţe mezivakcinační interval 2 – 4 týdnů byl dodrţen.

17. Musí být kočky proti komplexu virové leukémie (FeLV) revakcinovány častěji než každý třetí rok za předpokladu, že byly řádně očkovány ve věku kotěte a dostaly boosterovou dávku ve stáří jednoho roku?

Ne, revakcinace v intervalu kratším neţ 3 roky není nutná. Kaţdoroční revakcinace navíc zvyšuje riziko výskytu postinjekčních sarkomů (pokud se pouţívají adjuvantní vakcíny).

18. Proč u nás není vakcína proti virové imunodeficienci koček (FIV)?

Dostupnost vakcíny proti FIV je závisí na výrobci, místním nebo regionálním úřadu pro schvalování biopreparátů vycházejícím ze současných vědeckých poznatků, epizootologické situaci a obchodních podmínkách. Současné vakcíny proti virové imunodeficienci koček obsahují dva subtypy FIV (A a D) a třebaţe je deklarována

kříţová ochranná imunita, jsou mezi subtypy viru v některých geografických oblastech pozorovány rozdíly. Není nadále vyřešen problém interference mezi sérodiagnostikou a vakcinací proti FIV. Kočky, které chceme očkovat proti FIV by měly být testovány na přítomnost protilátek před vakcinací a současně označeny mikročipem.

19.Může být kočka vakcinovaná proti virové imunodeficienci a označená mikročipem infikovaná FIV?

Ano. Vakcinace kočky neochrání před infekcí proti oběma subtypům FIV ani latencí, takţe i zvíře vakcinované proti FIV můţe být pro vnímavého jedince zdrojem infekce.

20.Dokážou současné očkovací látky proti „psincovému kašli“ navodit vůbec nějakou ochranu proti novému viru psí influenzy (CIV)?

Ne. Závodní chrti, kteří byli infikováni a u kterých se rozvinulo klinické onemocnění, byli rutinně očkováni 3krát nebo i vícekrát ročně za vyuţití komerčních očkovacích látek proti „psincovému kašli“. Virus psí influenzy (CIV) není antigenně příbuzný s ţádným z dalších psích virů, je ale velmi podobný viru influenzy koní (H3N8). Nová vakcína proti virové influenze psů byla podmíněně zaregistrována vUSA a doporučuje se očkovat psy vystavené riziku infekce.

21. Existuje očkovací látka využitelná při prevenci onemocnění způsobeného virem psí influenzy (CIV)?

Ano, v USA byla (podmíněně) zaregistrována nová očkovací látka, která by měla pomoci při ochraně proti influenze psů způsobené virem H3N8. Jde o adjuvantní inaktivovanou vakcínu, která by se podobně jako všechny inaktivované vakcíny měla aplikovat dvakrát v odstupu 2 – 4 týdnů. Účinnost a délku imunity bude moţné vyhodnotit teprve za několik let, tj. aţ získáme na tomto poli dostatek relevantních informací.

22.Existují nějaké očkovací látky pro psy a kočky, které nejsou určeny k imunoprofylaxi infekčních onemocnění způsobených viry, bakteriemi, kvasinkami, plísněmi a parazity?

Ano. Existují očkovací látky pouţívané jako prevence zabřeznutí, proti smrtelným následkům uštknutí některými druhy hadů, vakcíny kprevenci, resp. léčbě periodontálních onemocnění a vakcíny pomáhající při léčbě melanomů u psů. Navíc se pokračuje ve vývoji dalších očkovacích látek určených proti dalším neinfekčním onemocněním.

23. Mohou být holistické preparáty (nosoda) použity k imunizaci zvířat zájmových chovů?

Ne. Holistické preparáty nemohou být pouţity k prevenci ţádného onemocnění. Nenavozují imunitu, protoţe neobsahují antigen.

Otázky směrované k vlastní vakcinaci

  1. Mohu v injekční stříkačce míchat různé typy vakcín?

    Ne. Pokud to není přímo uvedeno v příbalovém letáčku, neměly by se různé očkovací látky v injekční stříkačce nikdy míchat.

  2. Mohu jednomu zvířeti aplikovat současně různé očkovací látky, které nejsou součástí jedné vakcíny?

    Ano. Měli bychom však mít na paměti, ţe různé očkovací látky by měly být aplikovány na různá místa tak, aby procházely různými svodnými mízními uzlinami.

26.Mohu pro vakcinaci malého plemene použít menší dávku očkovací látky, abychom předešli riziku nežádoucích reakcí?

Ne. Mnoţství doporučené výrobcem (např. 1 ml) reprezentuje minimální imunogenní dávku a z toho důvodu se i malému zvířeti musí dát vakcína celá.

27. Mělo by být velkým plemenům (německá doga) podáno stejné množství očkovací látky jako psům trpasličích plemen (čivava)?

Ano. Na rozdíl od léků, které se dávkují podle hmotnosti, dávka očkovací látky na hmotnosti nezáleţí. Důleţitá je minimální imunogenní dávka.

28. Mohu vakcinovat pacienta v celkové anestézii?

Obecně to není vhodné a přímo neţádoucí u pacientů s moţnou hypersenzitivní reakcí projevující se např. zvracením s rizikem aspirace. Anestetika mohou navíc působit imunomodulačně.

29. Mohu vakcinovat zvířata během březosti?

Ne. Pokud je to jenom moţné, vyhněte se očkování během březosti. Platí to pro atenuované i inaktivované očkovací látky. Existuje několik výjimek, např. v útulcích můţe být doporučena vakcinace i u březích zvířat v případě, ţe dojde ke vzplanutí infekčního onemocnění, např. psinky nebo panleukopenie koček.

30. Může imunosupresivní účinek glukokortikoidů ovlivnit imunitu proti základním infekcím psů a koček v průběhu primárního nebo sekundárního (boosterového) vakcinačního programu?

Studie prováděné u obou ţivočišných druhů napovídají, ţe glukokortikoidy podávané před, anebo během vakcinačního cyklu, nemají zásadní vliv na tvorbu specifických protilátek. Přesto doporučujeme revakcinaci za několik týdnů (2 a více) poté, co je léčba glukokortikoidy ukončena. Revakcinace se doporučuje především tehdy, pokud jsou glukokortikoidy podávány v průběhu iniciální série vakcín proti základním onemocněním.

31. Mohu vakcinovat zvíře, u kterého probíhá imunosupresivní nebo cytotoxická terapie za použití látek, které nejsou na bázi glukokortikoidů, např. u pacientů s autoimunitním onemocněním nebo nádorem?

Ne. Neměly by být pouţity zejména atenuované vakcíny, protoţe mohou vyvolat klinické onemocnění. Inaktivované očkovací látky nenavodí imunitu a mohou navíc zhoršit průběh autoimunitního procesu.

32. Jak dlouho po skončení imunosupresivní léčby mám s revakcinací čekat?

Nejméně 2 týdny.

33. Pokud je zvíře ohroženo infekcí, mohu je vakcinovat každý týden?

Ne. Očkovací látky by neměly být podávány v intervalu kratším neţ 2 týdny. Platí to i při pouţití vakcín různé provenience.

34. Kdy by mělo být provedeno poslední očkování štěněte a kotěte?

Poslední dávka z úvodní série očkování by měla být podána ve věku 14 16 týdnů, resp. štěňatům/koťatům starším.

35.Mohu aplikovat inaktivovanou očkovací látku a následně proti stejnému onemocnění podat vakcínou atenuovanou?

Ne. Inaktivované očkovací látky indukují protilátkovou odpověď, která bude neutralizovat atenuovaný virus vnásledné „ţivé“ vakcíně a kochranné imunitě nedojde. Bylo by lepší podat atenuovanou očkovací látku jako první a pokud to bude nutné, lze revakcinovat očkovací látkou inaktivovanou.

36.Mohu atenuovanou očkovací látku proti bordetelóze určenou kintranasální aplikaci podat injekčně?

Ne. Vakcína můţe vyvolat silnou lokální reakci a můţe dokonce vyvolat exitus v důsledku celkového onemocnění, např. v důsledku selhání jater.

37. Mohu inaktivovanou očkovací látku proti bordetelóze určenou k parenterální aplikaci podat intranasálně?

Ne. Intranasální aplikace nestimuluje tvorbu specifických protilátek proti borelióze, ale můţe naopak vyvolat hypersenzitivní reakci. Pro intranasální aplikaci je třeba v souladu s doporučením výrobce pouţít atenuovanou očkovací látku.

38.Je třeba při použití atenuovaných vakcín proti herpesviróze (FHV-1) a kaliciviróze (FCV) koček dodržovat nějaká bezpečnostní opatření?

Ano. Je třeba vyloučit kontakt očkovací látky se sliznicemi (např. konjunktivální a nosní), protoţe vakcinační virus můţe přes sliznice proniknout do organismu a vyvolat klinické onemocnění.

39.Mohu během života zvířete používat vakcíny různých značek (od různého výrobce)?

Ano. Můţe být dokonce výhodné pouţít v průběhu ţivota zvířete vakcíny různých výrobců, protoţe různé produkty obsahují různé vakcinační kmeny. Platí to například pro kočičí kalicivirus (FCV).

40. Mělo by se místo aplikace dezinfikovat (např. alkoholem)?

Ne. Lokální dezinfekce můţe inaktivovat atenuované očkovací látky. Kromě toho nebyl prokázán pozitivní efekt lokální dezinfekce.

41. Mohu v polyvalentních očkovacích látkách vakcinaci rozdělit?

Ano. Například leptospirové bakteriny jsou často pouţívány jako rozpouštědlo kombinace virových antigenů. Tzv. „virový koláč“ můţe být rozpuštěn destilovanou vodou nebo fyziologickým roztokem a leptospirový bakterin lze podat na jiné místo, jindy nebo ho nemusíme pouţít vůbec.

42. Může mít jedna dávka očkovací látky alespoň nějak přispět k ochraně psa nebo kočky? Pomůže to populaci psů a koček?

Ano, jedna dávka atenuované očkovací látky proti základnímu spektru onemocnění psů (CDV, CPV-2, CAV-2) a koček (FPV, FCV, FHV-1) by měla zajistit dlouhodobou imunitu za předpokladu, ţe je podána ve stáří 16 týdnů nebo později. Kaţdé štěně a kotě starší 16 týdnů musí dostat alespoň jednu dávku atenuované očkovací látky proti základním infekcím.

Pokud se tak stane, významně se zlepší úroveň populační (skupinové) imunity. Dokonce i v USA, kde je dobrý přehled o vakcinačních záznamech, pravděpodobně je vakcinováno méně neţ 50 % všech štěňat a méně neţ 25 % populace koťat. Abychom předešli epizoociím nebezpečných infekcí, je zapotřebí dosáhnout skupinové imunity a proti základním infekcím naočkovat co nejvíce zvířat v dané populaci, např. 75 % a více.

43. Pokud zvíře dostane první dávku očkovací látky, u které je zapotřebí k účinné ochraně dvojí aplikace (např. inaktivované vakcíny proti leptospiróze nebo komplexu virové leukémie koček) a majitel se zvířetem nepřijde do 6 týdnů na revakcinaci, lze očekávat nějakou ochrannou imunitu?

Ne. Jedna dávka vakcíny poţadující revakcinaci imunitu nezajišťuje. První dávka slouţí k předání základní informace imunitnímu systému a druhá dávka k imunizaci. Pokud druhá dávka není podána do 6 týdnů po první aplikaci, je zapotřebí vše zopakovat, aby bylo jisté, ţe byly podány dvě dávky v intervalu 2 – 6 týdnů. Po této

proceduře můţe být revakcinace provedena v intervalu jednoho roku nebo i více let, aby imunitní odezva byla posílena, tzv. boosterová vakcinace.

44. Jak dlouho může zůstat již naředěná atenuovaná očkovací látka při pokojové teplotě aniž by ztratila účinnost?

Při pokojové teplotě ztrácejí citlivější očkovací látky (např. proti psince a herpesvirové infekci koček) schopnost navodit imunitní odpověď jiţ za 2 – 3 hodiny. Naproti tomu jiné komponenty (např. parvoviróza psů a panleukopenie koček) zůstávají imunogenní po několik dní. OSVD doporučuje, aby atenuované očkovací látky byly po naředění aplikovány nejpozději do jedné aţ dvou hodin.

45. Pokud zvíře překročí obecně uznávaný interval délky ochranné imunity pro základní infekce psů a koček (7 – 9 let pro psinku, parvovirózu a infekční hepatitidu psů; 7 let pro panleukopenii koček, kalicivirózu a herpesvirózu koček), musí zvíře znovu absolvovat celé vakcinační schéma, tj. několik dávek v intervalu 2 4 týdny?

Ne, opakované podání atenuovaných očkovacích látek je poţadováno pouze u štěňat a koťat vakcinovaných vobdobí, kdy zvíře ještě má mateřské protilátky. OSVD upozorňuje, ţe řada výrobců očkovacích látek ve svých příbalových letáčcích doporučuje, aby celá vakcinační procedura proběhla znovu, nicméně tato doporučení jsou v rozporu se základní funkcí imunitního systému a principy imunologické paměti.

46. Měl bych kočku infikovanou komplexem virové leukémie (FeLV) a/nebo virovou imunodeficiencí (FIV) vakcinovat?

Kočky FeLV, resp. FIV pozitivní, které jsou ještě v odpovídajícím klinickém stavu, by měly být v optimálním případě umístěny v domácnosti (indoor), a to odděleně od ostatních koček tak, aby se minimalizovalo riziko přenosu onemocnění. Pokud uznáme za vhodné tyto kočky proti základním onemocněním vakcinovat (FPV, FCV, FHV-1), měly by být pouţity inaktivované (ne atenuované) očkovací látky. Pozitivní kočky by neměly být vakcinovány proti FeLV ani FIV. Pozitivní kočky s projevy klinického onemocnění by neměly být vakcinovány vůbec. V některých zemích je ovšem ze zákona povinné očkování proti vzteklině i u koček, coţ by pochopitelně mohlo zahrnovat i kočky infikované FeLV, resp. FIV.

47. Kam bych měl aplikovat vakcínu u kočky?

Kočkám bychom neměli aplikovat vakcíny do oblasti mezi lopatkami. Platí to především pro adjuvantní očkovací látky. V USA je praktikována dohoda, kdy vakcíny proti vzteklině se aplikují distálně do pravé pánevní končetiny a vakcíny proti FeLV distálně do levé pánevní končetiny. Mezi vhodná místa pro subkutánní injekce patří alternativně laterální oblast hrudníku nebo břicha. Případné postinjekční sarkomy se nejlépe excidují z oblasti stěny břišní, takţe doporučení OSVD je aplikovat vakcíny právě do této oblasti. Bez ohledu na místo vpichu musí být očkovací látka aplikována subkutánně a ne intramuskulárně. Je rovněţ důleţité, aby se místo aplikace při dalším očkování měnilo, tj. vakcína by rozhodně neměla být opakovaně podávána do stejné oblasti. Lze toho dosáhnout dobrou evidencí místa aplikace u kaţdého jedince nebo

přijetím konvence, ţe kaţdým rokem se bude očkovací látka aplikovat do konkrétní anatomické oblasti.

48. Může imunitní odpověď ovlivnit výrazný nutriční deficit?

Ano. Bylo prokázáno, ţe výrazná karence vitaminů (např. vitaminu E) a stopových prvků (např. selenu) můţe u štěňat negativně ovlivnit vývoj ochranné imunity. Z toho důvodu je třeba známé či suspektní karence korigovat příslušnou suplementací a zvíře by mělo být revakcinováno, aby bylo jisté, ţe se adekvátní ochranná imunita vyvine.

49. Je štěně nebo kotě chráněno mateřskými protilátkami v případě, že nepřijme kolostrum?

Nejméně 95 % mateřských protilátek získává novorozenec zkolostra. Pasivní protilátky z kolostra jsou ze střevního traktu štěňat a koťat absorbovány do systémové cirkulace nanejvýš do 72 hodin po porodu. Znamená to, ţe v závislosti na titru protilátek matky jsou štěňata i koťata, která nepřijala kolostrum chráněna minimálně nebo vůbec.

50.Měla by být štěňata nebo koťata, která nepřijala kolostrum očkována již vprvních týdnech života? Pokud nemají mateřské protilátky, nemělo by k blokádě aktivní tvorby protilátek docházet.

Ne. Štěňata a koťata mladší neţ 4 – 6 týdnů by rozhodně neměla být očkována atenuovanými očkovacími látkami proti základnímu spektru infekčních onemocnění. Některé „ţivé“ vakcíny jsou schopny vyvolat infekci v případě, ţe jsou aplikovány štěňatům, resp. koťatům ve stáří do dvou týdnů. Při absenci mateřských protilátek můţe dojít k infekci centrálního nervového systému, příp. aţ fatálnímu onemocnění. V prvních dvou týdnech ţivota novorozenců se termoregulační centrum teprve ujímá své funkce a vdůsledku nestabilní tělesné teploty jsou mechanismy vrozené a adaptivní imunity výrazně omezené.

51. Jak mohou být jedinci, kteří kolostrum nepřijali, před základními infekcemi ochráněni?

Pokud se jedná o nově narozené štěně nebo kotě mladší neţ 3 dny a pokud jim nebylo podáno ţádné krmivo obsahující bílkoviny, lze doporučit umělé kolostrum. Uměle připravené kolostrum obsahuje z 50 % náhradu mléka (např. EsbilacTM nebo jiný podobný výrobek), zbývajících 50 % tvoří hyperimunní sérum (nejlépe od matky nebo jiného dobře provakcinovaného zvířete ţijícího ve stejném prostředí jako matka). Pokud štěňata nebo koťata jiţ perorálně přijala nějakou bílkovinu (např. mléčnou náhradu) nebo jsou starší neţ 3 dny, doporučuje se subkutánní nebo intraperitoneální aplikace hyperimunního séra získaného zproimunizovaného dospělého zvířete. Intravenózně lze podat krevní plasmu odebranou od proimunizovaného zvířete na citrát. V závislosti na velikosti zvířete by se mělo 2krát denně po dobu tří dnů podat 3 – 10 ml séra nebo plazmy.

Otázky zaměřené na nežádoucí postvakcinační reakce

52. Existuje riziko z nadměrné vakcinace (např. příliš častá vakcinace nebo používání očkovacích látek proti onemocněním, která nejsou aktuální)?

Ano. S ohledem na riziko neţádoucích reakcí by se očkování nemělo naduţívat. Vakcíny patří mezi léčiva, která by se měla podávat přesně v souladu s individuálními potřebami konkrétního jedince. Pokud se pouţívají vakcíny obsahující bakteriny (inaktivované očkovací látky proti bakteriálním antigenům), preferujeme jejich oddělenou aplikaci v různých časových obdobích, neţ abychom je podali současně.

53. Způsobují určité vakcíny nebo kombinace očkovacích látek nežádoucí reakce častěji než jiné?

Ano. Přestoţe výskyt neţádoucích reakcí často závisí na genetické výbavě (např. malá plemena nebo linie psů), je pravděpodobnost výskytu neţádoucích reakcí po pouţití některých očkovacích látek vyšší. Týká se to především hypersenzitivních reakcí I. typu. Jako příklad mohou slouţit inaktivované očkovací látky proti bakteriálním infekcím jako je leptospiróza, bordetelóza, borelióza a chlamydofilóza, které vyvolávají neţádoucí reakce častěji neţ atenuované očkovací látky proti virovým onemocněním.

54. Pokud se u psa, resp. kočky vyskytne nežádoucí postvakcinační reakce nebo onemocní imunitně zprostředkovanou chorobou (kopřivka, faciální edém, anafylaktická reakce, postinjekční sarkom, autoimunitní onemocnění apod.), měli bychom takového jedince vakcinovat?

Pokud je pravděpodobné, ţe neţádoucí reakci navodila očkovací látka proti základním onemocněním, dáváme přednost sérologickému stanovení specifických protilátek. V případě séropozitivity (protilátky proti psince, parvoviróze psů a panleukopenii koček) není revakcinace nutná. Jedná-li se o očkování proti dalším onemocněním (non-core), např. proti leptospiróze nebo bordetelóze, revakcinace by se provádět neměla. V případě vztekliny je třeba s místními správními orgány konzultovat, zda trvají na vakcinaci nebo jako alternativu připustí stanovení titru specifických protilátek.

Pokud je vakcinace absolutně nevyhnutelná, můţeme si pomoci volbou jiné očkovací látky (od jiného výrobce). Hypersenzitivní reakce většinou vyvolávají excipienta obsaţená v očkovací látce (např. zbytky bovinního sérového albuminu pouţívaného v procesu zpracování virové kultury). Pokud před revakcinací zvířete s anamnézou hypersenzitivní reakce pouţijete antihistaminika, nemělo by to imunitní odpověď ovlivnit. Ačkoliv jsou hypersenzitivity I. typu obvykle pozorovány během několika minut po revakcinaci, měli bychom zvířata s rizikem alergie mít aţ 24 hodin pod dohledem. Další typy hypersenzitivních reakcí (II., III. a IV. typu) mohou být zaznamenány mnohem později (řádově za několik hodin aţ měsíců).

55. Může vakcinace vyvolat autoimunitní onemocnění?

Očkovací látky jako takové autoimunitní onemocnění nevyvolávají, ale u geneticky predisponovaných jedinců mohou spustit imunologickou odezvu, po které následuje

onemocnění, stejně jako jakákoliv jiná infekce, léčivo nebo plejáda dalších faktorů prostředí.

56. Jak časté jsou nežádoucí reakce na vakcinaci?

Na tuto otázku není snadné odpovědět, protoţe je těţké získat přesné údaje. Stanovení četnosti neţádoucích reakcí závisí na tom, jak často a důsledně veterinární lékař nebo chovatel hlásí tyto vedlejší projevy výrobci, resp. odpovídající státní instituci (pokud taková moţnost v konkrétní zemi existuje). Obecně je akceptováno, ţe současné očkovací látky jsou velmi bezpečné a incidence neţádoucích reakcí je velmi nízká. Výhody ochrany zvířat před nebezpečnými nákazami daleko převaţují nad riziky neţádoucích reakcí. Nedávná analýza prováděná ve velkých veterinárních nemocnicích v USA na obrovských počtech psů a koček zjistila během prvních třech dnů po aplikaci očkovací látky neţádoucí reakce (včetně těch velmi malých) u 38 psů z 10.000 vakcinovaných. Neţádoucí reakce v průběhu 30 dnů po aplikaci očkovací látky (včetně reakcí minimálních) byly zaznamenány u 52 z 10.000 vakcinovaných koček. Nejsou to samozřejmě všechny neţádoucí reakce, protoţe řada z nich nebyla nahlášena nebo byly odeslány do jiných veterinárních praxí, resp. na jednotky intenzivní péče. Některá plemena a linie psů a koček vykazují ve srovnání s průměrem populace mnohem vyšší incidenci neţádoucích reakcí.

57. Existují psi a kočky, kteří nejsou schopni po vakcinaci navodit odpovídající imunitní odpověď?

Ano. U některých plemen se setkáváme s genetickou predispozicí a tato zvířata nazýváme „jedinci bez odpovědi“. Tuto neschopnost imunitní odpovědi často sdílejí jedinci geneticky spřízněni (některých linií nebo plemen). Jde-li o neschopnost ochrany vůči vysoce patogennímu agens jako je např. parvovirus (CPV-2) nebo virus panleukopenie koček (FPV), můţe infekce končit smrtí. Pokud etiologické agens nevyvolává smrtelné onemocnění, můţe jedinec onemocnět, ale obvykle přeţívá (např. po infekci Bordetella bronchiseptica).

58. Může se u štěňat po úvodní sérii očkování proti základním infekcím vyvinout imunosuprese?

Ano. Pokud jsou v polyvalentních očkovacích látkách atenuované viry psinky (CDV) a infekční hepatitidy psů (CAV-2) v kombinaci s ostatními vakcinačními antigeny, můţe dojít k imunosupresi, která začíná 3 dny po očkování a trvá asi jeden týden. Pokud ovšem polyvalentní očkovací látka atenuované viry psinky ani infekční hepatitidy psů neobsahuje, pak k imunosupresi nedochází.

59. Co bychom měli udělat, abychom mohli proti základním infekčním onemocněním (psince, parvoviróze, infekční hepatitidě) vakcinovat a přitom k imunosupresi štěňat nedocházelo?

Štěňatům by se měla parenterálně aplikovat bivalentní vakcína proti psince (CDV) a parvoviróze (CPV-2) a vakcinace proti infekční hepatitidě by se měla provést později nebo by měla být aplikována intranasálně jako součást očkování proti „psincovému kašli“, kde jsou navíc zastoupeny antigeny proti Bordetella bronchiseptica a

parainfluenze psů. Další moţností je pouţít polyvalentní očkovací látku obsahující vektorovou vakcínu proti psince, atenuovanou vakcínu proti parvoviróze (CPV-2) a vakcínu proti infekční hepatitidě psů.

60. Je případná hypersenzitivní reakce vůči leptospirám rovněž krátkodobá (např. kratší než jeden rok), stejně jako ochranná imunita proti infekci?

Není. Na rozdíl od ochranné imunity a IgG paměti, která je relativně krátkodobá (obvykle do jednoho roku), přetrvává paměť vůči rychlé hypersenzitivní reakci mnohem déle (4 a více let), coţ bylo prokázáno intradermálním koţním testem.

Příloha 3: Obrazová příloha nejdůležitějších infekcí psa a kočky
Na webových stránkách WSAVA lze u kaţdého z hlavních infekčních onemocnění

psa a kočky ovlivnitelných vakcinací lze najít odpovídající obrazovou dokumentaci.

Zkrácené a ilustrované základní údaje o infekčních onemocněních jsou určeny ke staţení pro veterinární lékaře a lze je vyuţít při konzultacích s majiteli ohledně vakcinačních doporučení.

Z anglického originálu přeloţil:

Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc. Klinika chorob psů a koček FVL VFU Brn

 

Rezervace online nebo Kontaktní formulář


Do kolonky napište číslici šest




Po odeslání se s Vámi zkontaktujeme a případně domluvíme termín
nebo se objednejte ihned a jednoduše na čas, který Vám vyhovuje na rezervace online.
přátelská veterina

ORDINAČNÍ HODINY

Pondělí - Pátek
Sobota
Neděle
7 - 21 hod.
7 - 21 hod.
7 - 21 hod.

Po dohodě kdykoliv.

OBJEDNÁNÍ NUTNÉ.

Platit můžete také kartou:

RYCHLÝ KONTAKT

VETERINA VeMaP
Turecká 44
266 01 Malé Přílepy

Tel.: +420 722 347 461
E-mail: kontakt@vemap.cz

SLEDUJTE NÁS



Created by veterinarniweb.cz, 2018